Deník Vall

Čtvrtek

Nejvíc hektický den tohle, fakt. Nesnáším čtvrtek a ještě víc nesnáším to, že každý čvrtek musím luxovat. Nevím, jestli někdo tady má rád luxování, ale já rozhodně ne. A to, co se dělo ve škole ani nemluvím. Zůstala mi klika v ruce, zabouchla jsem se na záchodě a tam jsem čekala skoro půl hodiny, než mě někdo nenašel. Kamarádce Katie bylo divné, že jsem na záchodkách tak dlouho, tak mě šla hledat a našla mě zabouchlou. První co udělala bylo to, že se mi začala smát, div se nesvalila na zem. Když se Katie začne smát, trvá to dlouho, někdy i minutu, dvě, hrůza s ní. Po jejím smíchu se zhuboka nadechla a řekla mi: ,,Valinko? Jak pak jsi se tam dostala?"
,,Šla jsem na záchod, nečekaně" odsekla jsem ji.
Zase se začala chechtat, tímhle mě úplně vytáčí. Ne, že by pomohla, ona se směje.
,,Přestaň se řepit a pomoz mi!" řekla jsem už vážnýn tónem. Pochopila to a odběhla za učitelkou, třídní učitelkou. Tu bych ani vám nepřála. V hodině jen křičí, neumí mluvit, jen křičet. po chvilce jsem už slyšela její hlas na chodbě. Vešla a první otázka byla: ,,Jak se ti to stalo?!"
Už zase? Opravdu? řekal jsem si sama pro sebe. ,,Prostě jsem šla na toaletu" vypadlo ze mě. Třídní začala lomcovat kliku u dveří. ,,Tak tohle potřebuje školníka"
Tak na tohle nemám. Katie zůstala se mnou a učitelka odešla. Ihned jak zabouchla dveře, snažila jsem se přelézt z jednoho záchodku na druhý, po chvilce namáhání se mi to podařilo. ,,Jdi pro tašku a padáme" řekla jsem Katie ješte v letu.
,,Neblbni!"
,,Mazej Kateřino"
,,Zabiju tě, Valerie"
Usmála se a běžela pro tašku. A já utíkala po špičkách po schodech, dolů ke skřínkám, aby mě nikdo neslyšel. Ani neuvěříte co se stalo. Narazila jsem do Martina, abych vám ho představila.. Martin je snad ten nejhezčí kluk na škole.
,,omlouvám se, omlouvám se!" řekla jsem udýchaně.
,,Nic se nestalo" pousmál se. Chtěla jsem odejít, ale chytl mě za loket se slovy: ,,Počkej, kam by jsi odcházela?"
,,Martine.."
,,Odkud znáš mé jméno?" přerušil mě.
,,To zná skoro každý, omlouvám se, ale opravdu pospíchám, třeba jindy ahoj" otočila jsem se a utíkala rychleji a rychleji po schodech. U skříněk už stála Katie opřená o zeď a koukala na mě jako kdyby říkala: ,,Trvá ti to jako mně úkol z matiky"
,,Promiň" vyjekla jsem.
,,Kde jsi sakra byla?!"
,,Srazila jsem se s Martinem a on mě nechtěl pustit dál."
,,Kecáš? Tak to nene, to mi musíš vyprávět!"
,,Jojo, pak, teď už odsud vypadneme."

Tohle byl můj první den, nebo-li můj první "příběh". Doufám, že se vám líbil. Budu ráda za vote i za komentář jak pozitivní, tak i negativní. Zítra čekejte další část.
Vaše Vall❤