Deník Vall

Pátek-skoro Sobota

V pátek ráno jsem si psala s Katie. Snažila se mi nenápadně naznačit, že chce seznámit s Davidem.

Katie: A ty se bavíš s Davidem?

Vall: Ne, nikdy jsme na sebe nemluvili.

Katie: Vypadá mile.

Vall: Tak joo..

Katie: Co?

Vall: Vím co chceš.

Katie: Já nic nechci! Jen vypadá mile.

V tý chvilce jsem se začala smát, protože jsem přesně věděla co chce. Ve škole jsem za ním tedy zašla, abych si s ním promluvila. Hned jak zazvonilo, zvedla jsem se a šla do čtvrté lavice u dveří, kde seděl David.
,,Čau, Dave." Opřela jsem se o lavici a snažila se vypadat cool.
,,A-Ahoj." Vykoktal ze sebe.
,,Hele, nebudu chodit okolo horký kaše. Jde o ten dopis a ... pár dalších věcí."
,,Jasně, povídej." Nadechl se.
,,Vím, že jsi to psal ty a chci ti říct, že já klu.."
,,Já vím, promiň. Brácha mi o vás říkal a pěkně mi to okořenil. Celý týden za něj musím vysávat." Protočil oči a usmál se.
Jen jsem na něj koukala s otevřenou pusou a vůbec jsem nic nechápala.
,,Říkal jsi br-brácha?" Zašeptala jsem, ale pusu jsem zavřít v plánu neměla. V tom přišel Dyl. Dal mi pusu na tvář, prohlídl si můj výraz a zasmál se.
,,Co se děje?" Řekl rozesmátý Dyl.
,,Proč jsi mi neřekl, že je to tvůj brácha?!" Okamžitě jsem upřela pohled na něj.
,,Jo.. No.. Nebyla příležitost." Sklopil oči.
,,Nebyla příležitost mi říct, že máš bratra, kterej mě balí?!" Okřikla jsem ho a celá třída ztichla. Možná jsem to trošku přehnala. Zvedla jsem se a byla rozhodnutá o odchodu. Dylan mě chytl za loket.
,,Počkej, oba ti to vysvětlíme." pousmál se Dyl a já se na něj ještě víc zamračila. Vytrhla se mu a šla na chodbu. Celý den jsem se mu vyhýbala, ale jednou jsme se sejít museli a bylo to přesně před školou. Já se každý pátek chvilku zdržím. Chodíme s holkama do třídy ještě pokecat a Dyl to moc dobře ví, proto toho využil. Když jsem vycházela ze školy stál tam s trsem růží. Nejdřív jsem dělala, že ho nevidím, ale to nešlo. Padla jsem mu okolo krku a začala tiše brečet.
,,Miluju tě." Zašeptal.
Moje oči spustily ještě více slz. Dylan mě pevně obejmul a svá slova zopakoval. Jako by čekal na to, až mu to také řeknu. Tak jsem mu to tedy opětovala.
,,Taky tě miluju." Řekla jsem přes můj brek smíchaný se smíchem. Do ruky mi strčil růže, abych se s nimi mohla vychloubat po náměstí. Doprovodil mě na autobus na kterém jsme si povídali a já se mu omlouvala.
,,Hele, už mi to jede." Snažila jsem se o smutný tón a odtáhla se od Dyla.
,,Tak mě aspoň obejmi." Přitáhl si mě zpátky k sobě a políbil mě na čelo. Chvíli se na mě koukal a poté mě políbil i na rty. Zasmála jsem se a šla do autobusu. Sedla jsem si do sedačky a klikla na okénko od messengeru.

Katie: Ty si se pohádala s Dylem?

Vall: Kdo říkal?

Katie: David.

Vall: Kačenka to zvládla sama jo?

Katie: Nech si ty fóry a odpověz.

Vall poslala fotku.

Vall: A od koho bych je asi měla?

Katie: Wow, tak to bych chtěla.

Vall: David ti taky někdy koupí.

Katie: Zloune!

Začala jsem se hihňat a lidi v autobuse se na mě otáčeli, al já byla stále ve svém světě.

O víkendu mě Dyl pozval do kina a pak na bowling. Říkal, že musí jít i s bratrem a to byla skvělá příležitost vzít Katie s sebou.

Dylan: Šla by jsi teda?

Vall: Jasně. Vemu s sebou Katie.. pro Davida.

Dylan: Doobře, hh
Zobrazeno 14:13

Mám tři hodiny na přípravu. Nejdřív zavolám Katie, abych jí řekla, že se bůbec někam jde.
,,Tůt, tůt.." Opakuju nahlas zvuky tůtání v telefonu.
,,Jo?" Ozve se po delší době Katiin ( nevím, jak se to skloňuje:D ) hlas.
,,Ve čtyři sraz u tebe. Půjdem do kina, pak na bowling a bude tam i David!" Předala jsem ji co nejrychleji nejzákladnější informace.
,,C-c-cože?" Nechápala.
,,Ty jsi jeliman." Odsekla jsem.
,,Dylan musí s bráchou do kina a na bowling, tak mě poprosil chápeš?" Dodala jsem.
,,Asi.." Vypadlo z Katie nejistě.
,,Super. Musím jít tak za dvě hoďky u tebe." Típla jsem hovor a běžela ze sebe udělat člověka.

U Katie...

Zvonila jsem na dveře a nikdo pořád neotvíral, tak jsem to vzdala a šla zadníma, který naštěstí byli otevřené. Sundala jsem si boty a bundu. Se slovy ,,Kde se jako loudáš?!" jsem vyšla schody a mířila si to k ní do pokoje.
,,Cs, nestíhám."
Typická Katie. Skoro ani nepozdraví a nestíhá.
,,Musíš rychle, není moc času."
Jen prokroutila oči a odpazila se do koupelny. Po tři sta hodinách čekaní jsme vyšli. Chvíle ticha. Čekala jsem pořád na to, kdy Katie začne se svými typickými otázkami. Typická Katie a její typické otázky. Začala kopat do listí a pak spustila.
,,Já se stydím. A líbím se mu vůbec? Není moc divnej? Nsjsem já divná na něj?" Vyhrkla z dešeně.
,,Katie, klid." Zastavila jsem se a pousmála se.
,,Jsme tu. Sem přijdou." Uklidnila jsem ji. Začala dělat kolečka div se mi z ní nezamotala hlava. V tom jsem je viděla přicházet.

Strašně moc se omlouvám, že to skončilo napínavě, ale jsem opravdu unavená a chtěla bych už spát. Tajy se omlouvám za to, že dlouho nic nevyšlo. Kamarádka si tuto část už skoro vydupala, tak bych jí ji chtěla věnovat. Další část bude o něco delší, snad, hh.
Vaše Vall❤