Deník Vall

Sobota

16.1
V sobotu jsem vstávala už v 6, aby jsem vše potřebné stihla udělat. Dopoledne mi přišlo od Dylana mnoho zpráv. Párkrát mi i volal. Právě jsem si dávala vanu, když v tom jsem uslyšela zase ten otravný vyzváněcí tón. Protočila jsem očima a vzala mobil do mokré ruky.
,,Ano, zlato?" Řekla jsem možná i nepříjemným hlasem.
,,Jen se ujišťuju, jestli jsi v pořádku." Slyšela jsem jeho široký úsměv.
,,Dylane.. právě si dávám vanu a ano, máš pravdu měla bych si dávat pozor na žraloky že?"
,,Ty jsi ale vtipná, Vall."
Jen jsem se začala smát a položila hovor, aby mi náhodou mobil nespadl do vody.

Sakra, kolik je hodin?! Vzbudila jsem se a voda ve vaně byla už úplně studená.
Dobře, podívám se na mobil. 13:14 a do p*dele. Tak teď to nestihnu. 3 zmeškané hovory od Dyla a jeden od Honzina. Nejdřív zavolám Dylanovi, aby neměl strach, že mě ty žraloci fakt sežrali.
Píp píp píp
,,Promiň, usnula jsem v té vaně."
,,To-mi-už-nikdy-nedělej." Vydechl.
,,Však se nic nestalo, klid."
,,Jasně. Hele, co kdybych tě na tu párty hodil?"
,,To myslíš vážně?" Zasmála jsem se a hledala ponožku po pokoji. Oblékat se a telefonovat zároveň je docela těžké.
,,Měl bych?"
,,No, já nevím. Nepřijde ti to takové.."
,,Jaký?" skočil mi do řeči. Já jen mlčela.
,,To je fuk, tak já jdu s klukama do hospody."
,,Je odpoledne, Dylana." Odsekla jsem.
,,Ale, pjosimtě. Miluju tě, pa." Usmál se.
,,Já tebe." Zamračená jsem típla hovor a už hledala Honzíkův kontakt.
Píp píp
,,Ano, princezno?"
,,Jhee." Rozesmála jsem se.
,,No, copak?" Pousmál se.
,,Ty jsi mi volal."
,,Ajoo."
Oba jsme chytli výbuch smíchu a já pak jen chvíli poslouchala jak dýchá a jak se převrací v posteli.
,,Chtěl jsem se zeptat, jak to stíháš nebo tak něco."
,,Jo, snad to stihnu. Usnula jsem ve vaně totiž. Už jen zabalím dárek."
,,ooo, Honzin bude mít dárek." Radoval se.
,,Bez něho bych ani nechodila, prosimtě."
,,Nepros." Řekl smutným hlasem.
,,Heleee, tak já jdu, ať přijdu první."
,,To bych ti teda doporučoval."
Zase jsem sylšela jen jeho dech.
,,Tak paa, večer."
,,Pa."
Vběhla jsem do koupelny a následovala dlouhá přemýšlení o tom, co s vlasama. Nakonec jsem se rozhodla, pro rozpuštěné kudrnaté vlasy. Už byly tři hodiny, což znamenalo čas k odchodu. Vlak mi jel v 15:29.

U Honzika..

Zazvonila jsem a čekala, jestli někdo přijde otevřít nebo jak to u nich chodí.
Otevřela mi jeho Mamka se slovy:
,,Ahojky, ty jsi ta Honzíkova holka?"
,,Ne, já nejsem.."
,,Pojď dál!" Přerušila mě.
Otevřela dveře a jako první mi do oka padl jejich velký pejsek Aron. Uviděl mě a začal kroutit ocáskem, spíš ocasem, má velký huňatý ocas. Běžel ke mně, div mě nesvalil na zem.
,,Jhee, Vallinko."
Zvedla jsem hlavu a nademnou stál Honzík s širokým úsměvem. Zvedla jsem se celá a obejmula ho. Pevně mě přitiskl k sobě a smál se mi do vlasů. Pevně jsem ho držela okolo krku a užívala si jeho objetí po takové dlouhé době.
,,Tak jak se máš?" Zašeptal mi do vlasů.
,,Nejlíp." Ještě víc jsem ho ztiskla.
Po chvilce jsme se pustili, on mě chytl za ruku a táhl na horu po schodech do svého pokoje. Vytáhla jsem z batohu zabalené sluchátka a začala popřávat.
,,Tak, Honzi, všechno nejlepší k tvým narozeninám." Podala jsem mu dárek a dala mu pusu. Po zbytek doby, dokud se party nerozjela jsme už jen seděli na posteli a povídali si.

Před půlnocí..

U Honzina se to vážně rozjelo. Hudba byla slyšet snad na konec města. Tancovali jsme, pili jsme, povídali si, smáli se. Na chvíli jsem si zašla k němu do pokoje, oddychnout si. Měla jsem hodně zpráv od Dylana, nečekaně. Neodpovídala jsem mu, poslední 4 hodiny. Jeho poslední zpráva pro mě byla:
,,A dost. Jedu tam."
Tak tohle se nesmí stát. Okamžitě jsem mu volala, nezvedal to. Tak jsem běžela za Honzinem, říct mu to. Ten si z toho nic nedělal.
,,Však jsme dobří kamarádi, v klidu."
Vytáhl mě k tanci, tak jsme tancovali, až došlo na jednu pomalou písničku. Přitáhl si mě blíž a díval se mi do očí. V tom jsem jen slyšela Dylanův hlas.
,,Nech ji!"
Otočila jsem se a uviděla Dylana. Odstrčil ode mě Honzina a vrazil mu pěstí. Honzík si tohle rozhodně líbit nenechá, tak mu taky jednu vrazil. Potom jsem mu chytla pěst, nebylo to zrovna lehké. Byl tam fakt zmatek, takže si toho nikdo moc nevšiml. Dylan se ztratil v davu. Honzíkovi jsem to šla umýt do koupelny.
,,Promiň mi to." Stekla mi slza po tváři. Utřel mi ji a usmál se.
,,To je v pohodě." Vydechl.
Mlčela jsem. Vyšli jsme z koupelny a Honzík mne pozval na drink. Po hodině se tam znovu objevil Dyl. Zrovna, když Honzin odešel pro další pití.
,,Nazdar, čubko." Křikl na mě Dylan.
,,Co prosím?!" Řekla jsem.
,,Hluchá blbka."
Vrazila jsem mu facku a chtěla utéct, ale on mě chytl pevně za obě zápěstí a začal mě líbat. Nespolupracoval jsem, pořád jsem uhýbala, tak mě okřikl a pustil. Rychle jsem od něj běžela s brekem pryč. Skočila jsem do Honzinovi postele a tam po chvilce usnula.
,,Princezno." Šeptl někdo.
Pomalu jsem otevřela oči. Koukal na mě Honzík s širokým úsměvem. Rozkoukala jsem se a hned mě políbil. Polibek jsem mu opětovala.
,,Tak mi pověz, co se stalo." Začal.
,,Dylan mi začal nadávat.."
Chytl mě za ruce a prohlédl si mé zápěstí.
,,A taky mě pevně držel. Bolelo to."
,,Ten haaajzl." Odsykl.
Vpadla jsem mu do objetí a začala znovu brečet.
,,Ale, neplakej, princezno."
Bohužel moje tělo neposlechlo a rozbrečelo se ještě víc.
,,Už tě nebude otravovat."
,,Byl opilý." Zavzlykala jsem.
,,To byl, a to dost." Dodal.
,,Ještě si lehni a spinkej, je teprv 7:32 před chvílí odešli kluci. Nechám tě tu spát, lehnu si jinam."
,,Jsi zlato." Řekla jsem a lehla si. Dal mi pusu na čelo, usmál se a odešel pomalým krokem ke dveřím. Před zavřením se na mě ještě Koukl a mrkl na mě. Cvakla klika a já už jsme spala.

Další část, jhee. Doufám, že tahle byla aspoň trochu záživná. Snad se líbí.
Vaše Vall❤