Deník Vall

Miluju ho.

Zdál se mi hroznej sen. Náš dům začal hořet. Běžela jsem dolu po schodech a zakopla. V tom jsem se probudila v reálném světě s lehkým výkřikem.
,,Byl to jen sen, Vall, jen sen." Šeptla jsem a rozhlédla se kolem, kde to vlastně jsem. Uviděla jsem na stolku můj mobil. Super, první věc, kterou poznávám. Vzala jsem ho do ruky a podívala se na čas a datum. Pondělí, 7:56 hodin. Já jsem prospala celý jeden den? Vážně?! Vyskočila jsem z postele a otevřela dveře. Slyšela jsem zpěv, jestli by se tomu tak dalo říkat, zpěv z koupelny. Pomalým krokem jsem šla a otevřela dveře.
,,Sakra, holka, já jsem se tě lekla!" Zděsila se Honzíkova mamka.
,,Omlouvám se." Zklopila jsem hlavu.
,,Počkat..Co tu ještě děláš?!"
,,Já, já nevím. Vím, že jsem usnula v Honzíkově posteli, pak mě probudil ráno a řekl mi, že před chvíli odešli kluci a že můžu ještě spát, tak já spala."
Paní na mě koukala nechápavě s otevřenou pusou a kartáčkem v ruce.
,,Too je hezký, ale to už bylo včera."
,,Jo, já vím..."
Zakroutila hlavou a začala si v klidu čistit zuby.
,,Kde je Honzin?"
,,Ve škole, kde jinde." Zamumlala přes pastu jeho mamka.
Otočila jsem se, zavřela dveře a kráčela zpátky do jeho pokoje. Zpoza rohu vyšel jeho starší brácha.
,,Wohou, a ty jsi kdo?" Vyhnul se mi a stoupl si kus ode mě.
,,Vall." Odpověděla jsem.
,,A co tu..potřebuješ?" Začal gestikulovat.
,,To je na dýl." Pousmála jsem se a chtěla odcupitat, chytl mě za zápěstí a v tom se mi vybavila sobota večer. Dylan a jeho slova, který vypustil z jeho uslintaný držky.Vytrhla jsem se a podívala se na něj s vyděšeným výrazem.
,,Promiň, nechtěl jsem.."
,,Ne, já jsem v pohodě, dobrý." Přerušila jsem ho.
,,No, chtěl jsem jen říct, že jestli jsi tu nebyla s Honzou."
,,Jo, byla a náhodou jsem spala v jeho posteli."
,,Kecáš." Vykulil na mě oči.
,,Takže nová holka jo? Konečně nějaká pěkná. Kdybys viděla tamty, co to bylo za hnusy." Rozpovídal se a viděla jsem mu na očích, že bude ještě dlouho povídat.
,,Ne, nejsem jeho holka." Přerušila jsem ho podruhý. V tom se jeho pusa pozastavila a udiveně na mne koukal.
,,Počkeej, takže jsi děvka? No tývole, to je masakr."
,,Ne, ne, to taky ne." Vykulila jsem na něj oči.
Vypadal, že to vůbec nechápe.
,,Jsme kamarádi a v té posteli jsem byla sama."
,,Ahaa, tak to je trapný." Rozesmál se a já s ním.
,,Ale líbí se ti ne?" Vyzvídal.
Pousmála jsem se a vybavovala si "včerejší" noc.
,,Takže jo!" Vykřikl šťastně.
,,Je to hezkej kluk." Odpověděla jsem.

Po sto letým vykecáváním s jeho bráchou jsem se dostala zpátky do pokoje a převlékla se.
,,Já stála před těma dvouma v pyžamu? Vážně?" Řekla jsem si pro sebe nahlas.
,,Ano vážně." Ozvalo se za mnou.
Rychle jsem se otočila. Luky (jeho bratr) mi donesl snídani.
,,Jezu, děkuju moc." Na mé tváři se objevil široký úsměv.
,,Není zač."
,,Hele, já teď jedu pryč, tak tu počkáš na Honzina až dojde domů, jo? Bude tu za 2 hodiny nejdýl."
,,A co tu mám jako sama dělat?"
,,Ty si něco najdeš, paa"

Zkouknula jsem film, aspoň jsem se zabavila. Uslyšela jsem odemykání dveří. Těšila jsem se na jeho reakci. Pomalu otevřel dveře a usmál.
,,Tak jak se spalo dva dny, princezno?"
,,Noo, ještě by to potřebovalo." Zasmála jsem se.
,,A co ve školee?" Začala jsem ho provokovat.
,,Hele, nech si to jo." Zamračil se.
,,A víš co bych nechtěla?"
Hodil po mně polštář, který měl při ruce. Popoběhl k posteli na které jsem ležela a začal mě nehorázně moc lechtat.
,,Já-tě-nená-vidím." Snažila jsem se říct přes můj smích.
,,Jsi strašně nádherná, když se směješ." Zašeptal a pousmál se. Přestala jsem se smát, ale ne úplně, zůstal mi takovej ten přiblblej úsměv.
,,Co?" Usmál se.
,,Nic." Uhnula jsem pohledem.
Zpátky jsem se kouknula na něj, jestli na mě zírá nebo ne. Byla jsem u toho strašně nenápadná a on se mi začal smát.
,,Nesměj se mi." Pokus o smutný oči.
,,No, jasný." Řekl a políbil mě.
Nejdřív jsem si řekla něco ve smyslu: co to kurva dělá?! Ale pak jsem zjistila, že mi to vlastně vůbec nevadí a užívám si to. Chtěl si mě posadit na klín, ale já ho zastavila.
,,Počkej, teď je ta chvíle, kdy mi máš říct, jak strašně moc mě miluješ." Nahlas jsem se rozesmála.
,,Miluju tě." Řekl naprosto vážným tónem a já na něj jen civěla s otevřenou pusou. Zasmál se, posadil si mě na klín a dál mě líbal. Začali jsme se navzájem vysvlékat a mně začlo docházet, že něco bude. Byli jsme oba už jen ve spodním prádle. Prohlídl si mou postavu a usmál se.
V tom do pokoje vtrhl Lukáš.
,,Hey, brácha, brácha..ty píčo." Zakřikl. Já okolo sebe ihned obmotávala peřinu, kterou měl Honzík vedle sebe.
,,Děláš si prdel, kurva?!" Křiknul po něm Honzin a tím mu dal znamení, ať vypadne. Začal se omlouvat a smát zároveň a pak odešel.
,,To byl trošku fail." Řekl a pousmál se na mě.
,,Uhm, byl no." Řekla jsem a úsměv mu opětovala.

Wuhu, další část je pi sto letech na světě.
Vaše Vall❤