Deník Vall

Neděle - Pondělí

Měla jsem krásný sen, užívala jsem si ho. Katie se vzbudila a jen tak zařvala, já jsem vyskočila z postele, teda madrece, protože jsem byla u ní a musela spát na zemi a začala jsem ji mlátit. I Simča se probrala a utírala si ospalky.
,,Přestaň mě bít!" na slovo bít dala Katie velký důraz.
,,Nemáš řvát!" zakřikla jsem a začala ji lechtat. Snažila se něco říct, ale přes smích to nešlo.
,,Přř, hihi, přestaaa hihihi."
,,Co říkáš? Neslyším tě." Provokovala jsem ji.
Po chvilce jsem ji nechala, nechtěla bych po ní uklízet loužičku. Simča vytáhla mobil ze svého nového vaku- buzna bágl jak by řekla Pája a oznámila nám, že za půl hodiny musí být u Tesca. K Tescu to bylo půl hodiny. Podívali jsme se na sebe, vystřelili z postele jak raketoplán z NASA a každá se někam rozběhla. Já jsem běžela pro můj vak a tahala z něj oblečení. Simča spěchala do koupelny, div nezakopla a Katie si to mířila k zrcadlu, aby zjistila její současný stav. Vypadalo to, jako by jsme o něco soutěžili. Tak nějak jsme neřešili, jak vypadáme, ale pospíchali jsme. Takovouhle rychlou cestu k Tescu jsem ještě neviděla, zvlášť u nás, všechno nám trvá. Po rozloučení se Simčou jsme se vypravili do parku, v polospánku. Sedli jsme si na lavičku a pomalu usínali.
,,Potřebuju kafeee." vykoktala Katie.
,,Dojdu pro něj." odpověděla jsem a šla. Vůbec nevím co Katie dělala, když jsem tam nebyla, ale řekla bych, že spala. Strčila jsem ji kafe a kývla, aby pila. Po chvilce jsme už byli trošku čilé, říkám trošku. Napadlo nás nafotit si nějaké grunge fotky. Docela se nám to povedlo. Hned jsem je dala na instagram.
,,Mám hlad."
,,Jo, snídaně by bodla."
,,Zajdem do penny." pobídla mě Katie.
Zvedli jsme se a šli. Cestou se na nás všichni otáčeli, někteří i pískaly i přesto, že jsme vypadali jak houmlesáci. Rozcuchané vlasy, nenamalované, nenasnídané, kruhy pod očima, krása. Vzali jsme si košík, aby se do něj dali bundy. Nakonec jsem v něm skončila já, ale i ty bundy. Katie se mnou jezdila uličkami a smála se. Když uviděla nějakou prodavačku vycouvala a zajela do jiné uličky. Do zatáček jí to moc nešlo, nedivím se, když vezla svojí váhu, tak je samodřejmé, že to nešlo dvakrát dobře. U kasy jsem vylezla, aby nemrmlali, že je to košík na nákup a ne na vysmáté blonďaté puberťačky. Ale popravdě, vůbec se mi z košíku ven nechtělo. Celé dopoledne jsme ztrávili ve městě, sice ne hezké, ale sranda to byla. Kolem dvanácté jsme šli každá po svém domů na oběd. Mobil se mi napojil na wifi a pípal jako šílený. Upozornění z Wattpadu, Instagramu - Vanča zase spamovala a poslední ze Snapchatu. Dozvěděla jsem se, že kamarádka včera pařila a ožrala se, že se Vann nudí a kamarád je na záchodě. Dobré informace do života, opravdu. Psal mi i Dylan. Přes víkend jsme si moc nepsali, jen jak se máme a tak.

Dylan: Ahojky:)

Vall: Ahoj

Dylan: Chtěl bych tě vidět.

Vall: Zítra.

Dylan: I po škole?

Vall: Nevím
Zobrazeno 12:17

Možná jsem mohla být trošku milejší, to ty moje nálady.

Pondělí...

Sluchátka v uších, batoh na zádech, vlasy v puse, byl vítr no..
Před školou už stál Dyl, musel tam už mít vystátý ďůlek. Přemýšlela jsem, ke komu jít, jestli k němu nebo k Vann a pár lidí ze školy. Vall musím se rozhodnout.. Hned! Okay, jdu k Vann.
,,Ahoj lidi."
,,Čáu!" zakřikl Patrik.
Po chvilce jsem ucítila dotek na mém krku. Byl to Dyl.
,,Ahoj." řekl a zezadu mě objal, tak aby si toho nikdo nevšiml. Já se leknutím otočila a naše rty se spojili. Byl u mě tak blízko, nebylo to úmyslně. Všichni přestali mluvit a zírali jen na nás, pak si všichni dali ruku na pusu a řekli takové to ,,ouuu". To je u nás na škole hodně známé. Byla jsem červená jako rajče, ale nic jsem neříkala, ani Dylan ne. Školník otevřel a my se hrnuli do školy. O třetí přestávce, když jsem šla na záchod uviděla jsem Dyla s klukama u zábradlí. Jen jsem se usmála a zašla do místnosti. Při vycházení mě někdo obejmul zezadu, zase Dyl.
,,Co děláš?" zasmála jsem se.
,,Nic" řekl uraženě, ale pořád mě držel.
,,Pusť mě, uvídí nás."
,,No a?"
Vůbec ho to nezajímalo. Jen jsme se objímali a koukali do blba.
,,Ehm, ehm."
Okamžitě se ode mě oddálil, ale za ruku mě držel pořád, jako by ji měl ke mně přilepenou.
,,Pusť ji. Vall jdi do třídy." Řekla učitelka.
Uposlechla jsem, ale šla jsem co nejpomaleji, abych něco slyšela. Říkala něco o tom, aby jsme se neosáhávali na školním pozemku, vybuchla jsem smíchy a šla do třídy. Celý den se snažil dostávat blíž a blíž ke mně. Po vyučování využil toho, že jsme u skříněk sami. Hrabala jsem ve skřínce učebnici dějepisu a on mě zezadu obejmul. Asi nějaká jeho metoda nebo co.
,,Neblbni Dyle." zašeptala jsem. Otočila jsem se na něj, políbil mě a držel za boky. Jen jsme se na sebe dívali, užívali si to. V tom jsem se otočila vzala batoh a cupila pryč. On za mnou.
,,Jdeš?" Zeptal se.
,,Kam jako?" Otočila jsem se.
,,No, na bus?" Přiblížil se ke mně.
,,Samodřejmě jako vždycky." Pohladila jsem ho po tváři.
,,Ale ty se mnou nejdeš" vyplázla jsem na něj jazyk.
,,Próč?" Řekl smutně.
,,Chci sama" odpověděla jsem.
,,Zlounko."
,,Zloune" reagovala jsem.
,,Tak.. pusinku aspoň?" Zeptal se opatrně.
Jen jsem se usmála. On mě chytl, přitáhl si mě k sobě a dal mi pusu na tvář. Miluju ten pocit, když jsem schovaná v jeho objetí.