RSo - příšerná dohazovačka (2016)

6.část

Jen malé info k příběhu: v téhle povídce je odraz mě a mé kamarádky, jen mají nějaké výhody a k tomu se u nich motají i nějací ti kluci :D.

Poslední hodina, psaní... Parks tu ještě není, jen doufám, že se nenaštval natolik, že nepřijde.

Celou přestávku jsem si do sešitu čmárala různé obrazce a květiny. Se zazvoněním do třídy vstoupil Parks a bez komentáře si sedl na své místo. Těsně potom do učebny vtrhla i paní Tomasová.

"Tak fajn přátelé, vaše včerejší práce byly celkem zajímavé... Ale předem upozorňuji, že toto je jen takové zahřívací kolo. Počínaje dneškem budete mít speciální příležitost se proslavit."

Po třídě se rozšířil vír šeptání.

"Do konce pololetí z každého ročníku vyberu jednoho studenta, který do konce školního roku napíše dílo o rozloze minimálně deset tisíc slov. Z těch čtyř prací se pak vybere jeden, která bude mít možnost knižní podoby."

Z šeptání se staly už normální rozhovory. Nenápadně jsem se podívala na Parkse, očividně ho nic takového nezajímá.

Knižní podoba, držet svůj příběh v rukou a obracet stránky...

"Tak, prosím o ticho přátelé." Tomasová začne utišovat dav.

"Teď jak vybrat třídního favorita..." začne listovat pár papíry na svém stole. "No, nebudu narušovat náš učební plán, takže to půjde přes domácí práce... Každou hodinu vám řeknu žánr, počet slov a pár klíčových slov, která musí ve vaší práci být aspoň jednou." pak je na chvilku zase úplné ticho.

"Jen abych věděla, je tu někdo, kdo se této události nechce zúčastnit?" Přihlásí se asi jen pět lidí, včetně Parkse.

"Fajn, u jednoho jsem si byla jistá, ale vy ostatní jste zklamaly, do zítřka máte ještě možnost na rozmyšlenou." vrátí se ke svému stolu.

"Tak dobrá, nebudu to protahovat, propisky do rukou, řekneme si jak bude vypadat úkol na příští hodinu, pro začátek něco lehčího... Tři sta slov, žánr detektivní a klíčová slova jsou: muž s kloboukem, zbraň, nevěra, stopa, vrah a dívka.

Úkol máme, teď co probereme dnešní hodinu..."

***

Celou hodinu se mnou nepromluvil ani slovo, ani výkladu si nevšímal. Jen něco čmáral do sešitu a předstíral, že dává pozor. Takhle nic nedožene.

Po skončení hodiny jsem vyšla z budovy a uviděla před sebou Parksova záda. Dělej Kris, pokud něco neuděláš dnes, zítra už tě může zavrhnout na dobro!

"Parksi..." neslyší mně, nebo dělá, že neslyší...

Zkusím to znovu, tentokrát si věřím víc "Hej, Parksi!"

On se udiveně otočí za mým hlasem. Ale pohled mu zase ztvrdne "Co chceš?"

"To se se mnou chceš přestat definitivně bavit? Za tamto jsem se omluvila. Pokud tě to tak naštvalo, stačilo říct, že se o tom nechceš bavit."

Přistoupí ke mně blíž, předtím jsem si ani neuvědomila, že je nejmíň o půl hlavy vyšší. "Promiň Eddy, nevěděl jsem, co potom říct..." v očích má stoprocentně omluvný pohled. A mě se uleví, že na mě není naštvaný.

"Stačilo říct jen 'Ahoj'." pousměju se. I jemu se trochu zvednou koutky nahoru.

"Tak ahoj Eddy, dnes se mnu do té kavárny půjdeš?" na rozmyšlení mi stačí jen tři slova. Udělej si přátele.