RSo - příšerná dohazovačka (2016)

5.část

Když přišla Lindsy, bylo už pozdě večer. Já ležela v posteli se sluchátky na uších a poslouchala své oblíbené houslisty. Myslela si že už spím, tak mě nechala být a za to jsem byla ráda. Neměla jsem náladu si povídat potom, co jsem zjistila, že si píšu s jejím budoucím klukem. Sama nevím, jestli se jí to vůbec odvážím říct, jestli jí to vůbec budu chtít říct...

***

Ucítím jak do mě někdo šťouchá, otevřu oči a uvidím Lindsy, jak se ďábelsky usmívá. Večer jsem si zapomněla sundat sluchátka. Ona mi je stáhne z uší a řekne "Ale, ale... Že by Kris poprvé v životě zaspala do školy?"

"Cože?!" začnu panikařit.

Vyletím z postele rovnou do koupelny kde se co nejrychleji zcivilizuji. Urovnat vlasy, vyčistit zuby, umýt tvář. A trochu řasenky, aby se neřeklo... Pak rychle do skříně pro něco na sebe. Světlé džíny, zelené tričko a béžový svetr s krásně dlouhými rukávy. Nazuji si své oblíbené červené conversky a hodím si tašku přes rameno. Než stačím vyběhnou ze dveří Lindsy mi ještě hodí můj mobil "Zapoměla sis mobil."

"Dík, tak ahoj po škole." stačím se rozloučit a rychlým krokem pospíchám do školy.

Cestou mě napadne, jak to že Lindsy taky nepospíchala do školy, začíná později než já?

A tady kolem taky nevidím žádné lidi, to je až tak pozdě...? V kapce mi začne zvonit mobil. A já zůstanu stát jako opařená. Vyzvánění, které mám jen jako budík. Poprvé se podívám na hodiny, sedm hodin.

Ta mrcha mě vzbudila dřív, Lindsy!!!!!

Ze zlosti vytočím její číslo a zamířím k odpočívadlu u školy kde si sednu na lavičku.

"Copak Kris, něco si v tom spěchu zapomněla?" chechtá se.

"Haha, vážně vtipný, příště budu radši věřit tomu pitomýmu mobilu víc jak tobě." odseknu.

"Ale noták, byl to jen malý vtípek."

"Malý vtípek? Co tu teď hodinu budu dělat?!"

"No nevím, čekat?"

"Anebo taky rozmýšlet nad tím, že bych tu dohodu ze včerejška zrušila."

"Ale, nebuď hned tak zlááá."

"No nevím... Jestli uděláš ještě nějakou takovou hloupost, nenapíšu pro tebe ani čárku."

"Fajn, fajn... Ale to nebyla hlou__"

To mi stačí. Bez dalších hádek zavěsím.

Pane bože, hodina času...

Pro aspoň malinké zabavení vytáhnu z tašky sluchátka a zapnu písničky.

Je zajímavé pozorovat okolí a přitom poslouchat písničky, takhle si většinou dodávám inspiraci ke kreslení i psaní.

Leknu se, někdo mi zezadu strhl sluchátka. Bleskově se otočím a tam Parks.

Oddechnu si. "To jsi jen ty."

"Taky tě zdravím. Nejsi tu i na šprta moc brzo?" a přisedne si ke mně.

"Jo, vtip kamarádky. Řekla mi, že jsem zaspala." zaměřím zrak na své boty.

"A to ses nemohla podívat na hodily?!" diví se.

"Ne, pospíchala jsem."

On se ušklíbne a nasadí si má sluchátka kde stále hraje hudba. "Bylo my jasné, že budeš poslouchat něco takového."