RSo - příšerná dohazovačka (2016)

14.část

Po poslední hodině se můj stav změnil... na ještě horší... Nepřestávám myslet na všechna ta slova, co dnes zazněla... Motá se mi svět před očima, v hlav cítím palčivou bolest... a žaludem mi drtí něčí pěst.

Mohu být jen ráda, že jsem se v pořádku dostala domů, i když ne tak lehce.

Jsem tu sama... bezmocně přepadnu na postel a než stačím zaregistrovat, co se děje.

Ucítím silný nával z žaludku až nahoru... Jen tak tak se stihnu doplazit do koupelny rovnou k záchodu... a nepozvracet při tom okolí...

Chce se mi brečet, řvát a utíkat zároveň, chci celému světu nakopat zadek a přitom se někomu vyplakat na rameno...

Tohle už se mi hodně dlouho nedělo... Buď se bojím, jak to teď s Parksem a se mnou bude... a nebo to svedu na ženské problémy...

Ani jsem nevnímala, že bouchly dveře a Lindsy byla hned u mě. Pomohla mi do postele, a já odpadla definitivně...

***

Ucítím příjemný chlad na čele... dotknu se toho místa... mokrý ručník.

Pomalu otevřu oči... Spatřím Lindsy se starostlivým výrazem na druhé posteli.

"Bože, Kris... co se stalo?"

"Jak dlouho jsem spala?" ignoruji její otázku. Opřu se o zeď a obklad si přidržím na celém obličeji.

"Pár hodin... Volala jsem tvé mámě... přijedou si pro tebe."

"Cože?!" vyjeknu.

"Jen se uklidni, prosím." přejde ke mě. "Za pár dní jsou prázdniny. Ty jsi za celou dobu nezameškala ani jednu hodinu, máš právo na odpočinek."

"Ale... ale, co mé práce na psaní... a ta pusa, musím si s ním promluvit!" ani nevím, co všechno říkám...

"Jaká pusa? Někdo tě políbil?" vykulí na mě oči. Fajn, pocit na zvracení se vrací.

"No, vlastně ne... ne tak úplně..." snažím se schovat do peřin, co to jen jde...

"Tak co se teda stalo?!" Lindsy ztrácí na trpělivosti.

"To já jsem někoho políbila..." řeknu, hrozně potichu... je mi trapně... bylo to trapné... a naprosto stupidní!

"...jasně... Byl to Parks?"

"Jak to sakra víš?!" dnešek bych si vážně přála restartovat.

"To, že mluvíš ze spaní přece nemůžeš popřít." uchichtne se. 

"Vážně, co  jsem říkala?" to že někdy mluvím ze spaní moc dobře vím. Stejně tak se stává, že i brečím nebo se směju, někdy mě to samotnou vzbudí.

" Většině z toho nejde rozumět.  Ale "Parks" říkáš víc než jasně." usmívá se.

Schovám si obličej do dlaní. Nevím, co už dál říct... Nejradši bych se někam zahrabala.

"Ale prosím tě..." začne mě hladit do vlasech jak nějaká milující matka své dítě.

Co to má být?! Kdo je tady ten starší?! Kdo se má starat?! ...Ale kdo je tu dospělejší, to je víc než jasné.

"Ale jedno nechápu... proč jsi mi to neřekla? V poslední době se se mnou nebavíš skoro vůbec..."

"Promiň, myslela jsem, že jsi zaneprázdněná všemi těmi pochůzkami po barech s Anie a lovení Adriana."

"To bych nazvala jen typickou vysokoškolskou zábavou. Za pár let se na to zapomene... Na svou nejlepší kamarádku mám ale čas kdykoli... Tak si přestaň hrát na samotářku a koukej vyklopit všechno od Parkse až po tu pusu!"  

***

Povídali jsme si až do večera. Ani nevím, jak moc mi chybělo se někomu svěřit...

"Ty jsi taky byla v Indigu, že jo... Parks mi řekl, že ho tam Adrian zmlátil... měl ošklivý monokl..."

"Adrian že někoho zmlátil...? O tom slyším poprvé... Ale pravdou je, že se tam včera pěkná rvačka stala. Ale to Adrian dostal nakládačku..."

"Od koho?"

"Nevím jistě, jen že byl pěkně opilý."

Vtom případě to nechápu už vůbec... Mohl by se Park tak opít a pak se poprat nebo to co řekl nebyla vůbec pravda...? Začínám si říkat, že si tu se mnou někdo pěkně zahrává... O to větší důvod si s ním opravdu vážně promluvit.

***

Když přijeli rodiče, odmítala jsem jet domů, ale to mi nijak nepomohlo. Přece jim nemůžu říct "Mami, tati, ráno jsem dala pusu jednomu klukovi a teď si to s ním musím vyříkat. Přijedu až začnou prázdniny." Lindsy jsem to řekla, jenomže ta mi zase tvrdí, že si opravdu musím odpočinout...

"Tak mu zavolej."

"Nemám jeho číslo."

"Co RSo?"

"Tam si s ním taky nepíšu, nevím jak se tam jmenuje. Vlastně ani nevím, jestli ho vůbec má."

"RSo mají všichni, jenom ty na něj nechodíš."

***

 Nakonec jsem skončila v autě na cestě domů a setkání s Parksem je v nedohlednu...