RSo - příšerná dohazovačka (2016)

11.část

Otevřu dveře a jen ten první pohled mě totálně odrovná... Všude po zemi jsou samé hadry a je slyšet hudba...hodně na hlas. Uprostřed pokoje skáče Lindsy a nějaká další holka skáče na její posteli...

Aniž by si mě všimly, přejdu ke stolu a vypnu písničky hrající na počítači... Holky se na mě zmateně kouknou.

"Tomu se říká učení?" řeknu sarkasticky.

"Ale Kris... My jsme tu jen na tebe čekaly." chechtá se Lindsy a posadí se na postel. Neznámá dívka vedle ní... Tentokrát si ji prohlédnu pořádně...je až nemožné nevšimnout si napoprvé jejich výrazně rudých vlasů a až moc vyvinutého hrudníku... jaké plýtvání...

"Tohle je Antonie... Nebo spíš Anie, moje suprová spolužačka." představí mi ji Lindsy.

"Anie, tohle je moje nejlepší a nejspolehlivější kamarádka Kris." říká až moc přehnaně.

"Čauky." pozdraví mě Antonie. Hezké a noblesní jméno jako z historického románu.
"Ahoj." oplatím jí pozdrav.

***
Zbytek večera jsem do holek zkoušela natlouct aspoň polovinku historie hudby. Zjistila jsem že Lindsy a Antonie toho mají spoustu společného nejen v učení, ale i v šílených věcech. Občas mi Antonie  připadala docela škodolibě děsivá, ale to nejspíš tihle vyznavači tvrdé hudby mají ve zvyku.

***

Už v pyžamu sebou hodím do postele a chystám si nasadit sluchátka.

"Už jdeš vypnout? Tak brzo? Je teprve osm..." zeptá se Lindsy.

"Ale prosím tě... je UŽ osm... navíc to doučování mě tak vybilo, že mám půlnoc."

"Promiň že tě pořád takhle otravuji... jsem trubka..." zaboří obličej do polštáře.

Já vzhlédnu ke stropu... "Jo, to jsi... ale jsi moje nejlepší kamarádka... A já už jsi navíc zvykla." 

"Děkujuuuuuuuu, Kris." Skočí na mě a stiskne mě v obětí.

"Jasně, jasně... pro dnešek už ale dělej, že neexistuju. Jsem opravdu unavená." poplácám ji po hlavě.

"Hele, a kde jsi to vlastně byla když ne ve škole?" zeptá se po očku.

"Vážně? A kam chodíš ty mimo školu?"

"Nooo, většinou do klubu Indigo... s Anie tak očumujeme Adriana a další jeho kámoše." vysvětluje a přitom se začíná červenat. 

"A pijete?" zajímá mě...

"Jistě že si tam něco koupíme, to by pak bylo docela nápadný."

"Fajn, hlavně to nepřeháněj... a co on... mluvila jsi s ním už?"

"Myslíš Adriana? Ne... tak docela... Anie mluvila s jeho kamarády... Víš, pořád čekám na ten tvůj scénář..." ušklíbne se.

"To ti to pořád nepřijde jako hloupost?" posadím se.

"Přijde mi to jako dobrý nápad..."

"Lindsy... každý den teď píšu nějaký příběh... už nestíhám... promiň."

"Jde ti o tu knihu že? Slyšela jsem o tom... fajn, ale poraď... prosíííím." udělá na mě ty psí oči, které umí jen ona...

"Jak tí mám sakra zrovna já pomoci?! Ty jsi tu ta co už s někým chodila..." rozhodím bezbranně rukama.

"Tamto? To byl vztah na nic... Ty jsi za celý život přečetla hory knih kde je romantika o které si člověk nechá jenom zdát... A já ji chci zažít..."