RSo - příšerná dohazovačka (2016)

2.část

Sedím na lavičce proti informacím. Asi nebyl dobrý nápad nechat tam Lindsy samotnou, ale ta ženská za pultem byla tak nepříjemná, že jsem se radši vzdálila.

Z kapsy vytáhnu svůj rozvrh. Od toho starého se moc neliší. Jen větší počet hodin tvůrčího psaní, kreslení a méně nepotřebných jako dějepis a základy přírodních věd (díky bohu). Vždy začínám od osmi a končím v půl třetí, v pátek dokonce v jednu!
Začne foukat silný vítr, podzim není daleko. Konečně doba svetrů, kabátů a šátků.

Zírám na rozvrh, ale myšlenkami jsem jinde. Lidi co procházejí kolem. Možná jsem některé obličeje už viděla na svých hodinách, ale doopravdy o nich nevím vůbec nic, neznám je. A co si oni myslí o mně? Jestli si o mně tedy vůbec něco myslí.

Z těch myšlenek mě rozbolí žaludek, vždy myslím na to nejhorší. Je to má nemoc díky které je ze mně uzlíček nervů.

"Kris!" zavolá na mě Lindsy od Informací a běží sem. Vstanu a jdu jí naproti.

"Panejo, to byla pěkná fiflena. Celou dobu jsem se musela přemáhat a nehádat se s ní." odfrkla si.

"Vím, někdy je nepříjemná. Co tvůj rozvrh?" pokusím se změnit téma.

"Ujde, jen mi nejde do hlavy že musím mít i klasickou hudbu."

Zamířím směrem ke koleji, Lindsy mě následuje. "Klasická hudba? To je nejspíš jediný rozvrh, který ti závidím." usměju se.

"Vážně? Mám tu i balet, základy herectví, gymnastiku, moderní tance..." pročítá Lindsy svůj rozvrh.

"Jak jsem řekla, jediný." skočím jí do řeči. Lindsy se ode mne vzdálí, už vidím budovu kolejí.

Zničehonic mě Lindsy čapne kolem krku, polekám se. Namíří na mě mobilem "Úsměv, Kris.". Začne fotit než stačím nějak zareagovat.

Odstrčím jí od sebe. Alespoň nějaká výhoda být vyšší než ona.

"Co to děláš?" zakňourám.

"Přece profilovku na tvůj RSo!" zajásá a zamává mi mobilem před obličejem.

"Žádnou nechci."

"Ale noták, Kris." zamručí a pokračuje v cestě. Ulevilo se mi, že to nechala být.

***

Vyjdu z koupelny v pyžamu a s ručníkem přes teď ještě vlnitější vlasy.

"Fajn, teď jsem na řadě já." hodí si Lindsy svůj ručník přes rameno a zamíří do koupelny.

Položím se na postel a zahledím se do stropu. Začnu přemýšlet, o čem bych mohla napsat svou další povídku, jenomže pak mě z krásných myšlenek vyruší cinknutí mobilu, které dělá jen RSo.

Nejdřív jsem myslela, že to byl Lindsynin telefon, ale byl to můj. Kdo to může být když ne Lindsy?

4DR14N vám poslal zprávu, kliknutí na jeho jméno otevřete okénko se soukromím chatem.

Bezmyšlenkovitě kliknu na jeho jméno.

4DR14N: Nazdar kámo, mezi spousty Chrisů a Christyn je jen jeden Kris. Je mi jasný, že jedině ty jsi tak blbej a napíšeš K XD. Připraven na zítřejší kalbu???

Fajn, tak tohle budu ignorovat.

Zamknu a položím mobil vedle na polštář. Lindsy už vyjde z koupelny, svalí se na postel a začne listovat v mobilu.

"Hele, máš tu vetřelce." po chvilce na mě houkne a ukáže mi mobil s fotografií, co vyfotila předtím venku. Jsem na ní já se znuděným výrazem. Jenže v rohu zamnou je vidět černovlasí kluk sedící na lavičce. Tam venku jsem si ho nevšimla.

Dívá se směrem do objektivu, dost nechápavě. Lindsy začne posouvat na další fotky, které jdou po sobě. Jeho výraz se postupně mění v nenucený úsměv. Jakoby věděl, že ho někdo fotí.

"Super, víš, že vyfotit někoho bez souhlasu je trestné?"

"Nevěděla jsem, že ho fotím. A navíc vypadá, že mu to nevadí." Lindsy se zahledí na fotku.

"Vlastně je dost hezký." uculí se.

"Vidíš ho jen z dálky. Jediné, co vidíš jsou extrémně tmavé vlasy a úsměv." namítnu.

"I tak je sexy." odsekne.

"Pro mě za mě si ho dej třeba jako pozadí." dodám a přehodím si přez hlavu deku. Lindsy to ignoruje a dál se věnuje mobilu.

Znova mi zapípá RSo.

4DR14N: Hej, ty mě ignoruješ?!

Ano, přesně to dělám. A zase mobil zamknu...... Ani ne po minutě další pípnutí.

4DR14N: Hej, vole, napiš něco ně? Vidím, že jsi online, tady se neschováš!

Já: Spletl ses, a ta sprostá slova si odpusť.

4DR14N: Co prosím?

Já: Říkám, že tohle je omyl, jsem holka.

4DR14N: Ahá, tak to sorry. A ty se jmenuješ Kris s K???

Já: Ne, ale ostatní nicky už nešly.

4DR14N: A jak se teda jmenuješ???

Já: Jsi až moc zvědavý. A co 4DR14N, to se taky zrovna nevyslovuje zrovna nejlépe. Jsi robot?

4DR14N: :D :D Ne, ale mohl bych být. Co ty, jsi zase slovník spisovného jazyka?

Já: Ne, ale mohla bych být.

Bez dalšího čekání na odezvu jsem vypnula mobil, tentokrát natvrdo. Nechci si hned první den zkazit náladu nějakým anonymem.

V noci se mi se mi zdálo o číslech a písmenech. A v pozadí to nesnesitelné pípání RSo.

***

Ráno mě vzbudil budík. Časem se naladím a budu vstávat před ním.

Lindsy už taky vstává "Nojo, bude těžké si zase zvyknout na raní vstávání místo odpolední." postěžuje si.

Usměju se na ní "To říkáš ty.".

*Kiki: Píšu to místo učení Aj, takže jestli budu mít špatnou známku, budě to vaše chyba!

Jen vtipkuji :). Angličtinu bych se neučila tak jako tak. Jsem spíž němka :D.

Teď jdu ještě pokračovat ve třetí části, ale tu už dneska nečekejte, nejsem psací stroj!

Zdravím všechna zlatíčka, co čtou mé povídky a dávají hvězdičky ;)!!! Bez vás bych toho tolik nenapsala.

Jen ještě malá hádanka: 4DR14N je opravdu jméno, uhodnete jaké?