Válka s bohem lží (Avengers FF)

Kapitola 21. - Ztracená

Adriel's pov

Svezla jsem se na podlahu jak hadrový panák a začala brečet. Skoro všechny moje schopnosti jsou pryč. Díky ovládání blesku mám ještě nesmrtelnost, ale ta mi zbytek mých schopností už nevrátí.

,,Bannere, co se jí stalo?'' ozval se od dveří Thorův hlas.

,,Přišla o...''

,,Ne, Bruci. Já mu to vysvětlím.'' řekla jsem zesláblým hlasem.

S námahou jsem se vyškrábala na židli. Thor ke mně přistoupil a chytil mě za ruku.

,,Já...přišla jsem o své schopnosti. Kromě ohně už nic ovládat nemůžu.'' řekla jsem.

,,Jak se to stalo?'' zeptal se.

,,Nevím. Prostě už to nejde.''

,,Asi se to stalo, když jí Loki trefil.'' řekl Bruce.

,,Ale jak? Vždyť podstata mých schopností byla v biochemické reakci. Jak by jí mohl zvrátit?'' zeptala jsem se.

,,Nevím, možná jak jsi byla vystresovaná a ještě k tomu jak tě trefil. Mohlo se stát cokoliv.'' odpověděl Bruce.

,,A myslíš, že je to dočasné?''

,,To nevím. Museli bychom udělat pár testů a taky...''

,,Jen do toho.'' skočila jsem mu do řeči.

Přikývl. ,,Dobře. Thore, řekni to ostatním a pošli mi sem Starka.''

,,A zlato, nedělej z toho prosím tě katastrofu.'' řekla jsem ještě Thorovi. Občas všechno zveličuje.

Po chvíli přiběhl do laboratoře Tony.

,,Proboha Adriel, jsi v pohodě?'' Takže Thor stejně přeháněl.

,,Jo jsem v pohodě. Akorát už nemám třičtvrtě svých schopností.'' řekla jsem s ironií v hlase.

,,Jakto?''

,,Nejspíš o ně přišla, když jí trefil Loki.'' vysvětlil za mě Bruce. Díky, zachránils mě.

,,Ten hajzl.'' ulevl si Tony.

,,Hele, pozor na jazyk.'' napomenula jsem ho.

,,Už seš jak Steve.'' konstatoval. Pousmála jsem se.

Ještě je nějaká naděje. Možná, že při testu

Po testech

,,Tak co?'' zeptala jsem se nedočkavě. Nic neříkal.

,,Bruci, ukaž mi výsledky.'' naléhala jsem.

,,Je mi to líto Adriel, ale...''

,,Co? Už mě nenapínej.'' naléhala jsem dál. Tohle je zlý.

,,Ta biochemická reakce, už neprobíhá. Tím vypětím a následným šokem se přerušila a nejspíš už se nikdy znovu neobnoví.'' řekl.

Svět se mi už po několikáté zhroutil. Je to jako bych ztratila velkou část sebe. Něco, co jsem v sobě měla skoro čtyři roky bylo najednou pryč a zbyla z toho jen malá část. Něco díky čemu jsem několikrát málem přišla o život bylo pryč. A něco, co mi už tolikrát ten život zachránilo, bylo pryč. Z toho všeho zbyl jen zlomek.

Vyšla jsem z laboratoře.

,,Adriel, počkej!'' zavolal za mnou Tony, ale já už ho neslyšela. Běžela jsem do svého pokoje. Teď potřebuju vypnout. Lehnout si a na pár hodin nevědět o světě. Přesně jako jsem to udělala, když umřel Jack. Sice to ten problém neodstraní, ale mě to pomůže se s tím vyrovnat.

Po tvářích mi tekly slzy jako dva vodopády. Skoro jsem přes ně neviděla. Po chvilce běhu jsem si uvědomila, že jsem se ztratila. Super. Zlomená, dalo by se říct, super hrdinka, která přišla o většinu svých schopností teď bloudí po snad největší věci, co kdy létala. Bez mapy. Bez čehokoliv, co by jí pomohlo.

Jestli o mě někdo někdy napíše knížku, tak ho předem lituju.

Snad hodinu jsem bloudila po lodi a hledala jsem něco, co by mě navedlo alespoň do jídelny. Ukázalo se ale, že čím víc jsem něco hledala, tím víc jsem se ztrácela.

Už jsem vážně nemohla. Byla jsem z toho všeho zničená a unavená. Sedla jsem si na podlahu a zády se opřela o zeď. Třeba tudy půjde za chvíli nějaký agent a poradí mi, kudy mám jít.

Ale ani za další hodinu tudy nikdo nešel. Začala jsem usínat. Byla jedna v noci. Taky jsem měla neodbytný pocit, že tu nemám co dělat.

Ani po další hodině nikdo nešel a to už mi přišlo divné. Copak tu není nějaký noční hlídač, co obejde celou loď? Nebo spíš armáda nočních hlídačů. Pochybuju, že jeden obejde celou loď.

Tak dobře Adriel, mysli. Kudy jsi sem přišla?

Zvedla jsem se a vydala se směrem, odkud jsem si myslela, že jsem sem přišla.

Šla jsem deset minut, dvacet, třicet, a pořád jsem to kolem sebe nepoznávala. Teda, musela jsem se ztratit fakt pořádně. Teď už mě ani S.H.I.E.L.D nenajde.

Najednou jsem slyšela kroky. Byly těžké. Že by to byl noční hlídač? Nebo aspoň uklízečka? Doktor? Veterinář?

No, tak tohle uklízečka rozhodně není.

Byl to Thor. A vypadal...naštvaně? Jen to ne. Všechno jenom ne naštvaného Thora.

Když byl blíž, tak nevypadal zas tak naštvaně. Spíš ustaraně.

,,Adriel, kde jsi byla? Bál jsem se.''

Obejmula jsem ho. Kdybych se nehlídala, asi bych mu usnula v náručí.

,,Zabloudila jsem.''

,,Mysleli jsme, že jsi si něco udělala.'' řekl. To si jako všichni myslí, že mám sebevražedné sklony? Spíš vražedné...občas...když mě někdo naštve...hm, takže vlastně pořád. Ale rozhodně nejsem sebevrah.

,,Nic se mi nestalo. Jen jsem se ztratila a nemohla jsem najít cestu zpátky.'' ujistila jsem ho.

,,A jinak jsi v pořádku?'' Vím moc dobře na co tím myslel.

,,Já nevím. Bez toho všeho se cítím slabá. Je to jako by ti vzali Mjöllnir.'' odpověděla jsem.

,,Vím moc dobře jaké to je.'' řekl zasmušile. ,,Musíš teď cítit hodně bolesti a bezmoci.''

,,Tobě se to už někdy stalo?'' zeptala jsem se překvapeně a odtáhla se od něj.

Přikývl. ,,Byl to Ódinův trest za to, že jsem se bez dovolení se svými přáteli vypravil na Jötunnheim a tím jsem nechtěně narušil mír.'' řekl. Jakoby to nic nebylo. Jen se bez dovolení vydá někam, kde pak naruší mír. Prostě normální den.

,,Jen díky Jane jsem byl zas schopný Mjöllnir zvednout a dostat zpět své schopnosti.'' dodal.

,,Nebylo to náhodou v Novém Mexiku?'' zeptala jsem se.

,,Ano, bylo. Jak to víš?''

,,Těsně před tím, než mě unesla HYDRA jsem pracovala v laboratoři, která analyzovala nějaké vzorky z Nového Mexika. Prý šlo o měření z nějakého meteoritu, co tam spadl. Vypadá to ale, že to byl Mjöllnir.'' vysvětlila jsem. Aspoň mě to přivedlo na jiné myšlenky.

Zívla jsem. Bylo snad půl třetí v noci. Klidně bych prospala zimu.

,,Už půjdu spát. Doprovodíš mě? Pořád nevím, kde jsem.'' Musela jsem se tomu zasmát. Taky se usmál.