Něco jako láska? (Avengers) [POZASTAVENO]

Jane

*Kath*

Pomalu jsem otvírala svá víčka a snažila se odstrčit něčí nohu z mého boku. Pak jsem si uvědomila, koho je to noha. Snažila jsem se otočit, ale naše poloha mi v tom zabránila. Měl nohu omotanou kolem mého pasu a ruku kolem mých ramen. Vůbec jsem nechápala, jak jsme se do takové polohy dostali, ale cítit jeho dech na mém krku a cítit ho u sebe je něco neuvěřitelného.

Přemýšlela jsem nad naším rozhovorem a musela se pousmát. To, jak mi řekl, že ještě nebyl s ženou v posteli a to, že ještě s nikým nespal, mé city vyvýšilo ještě na vyšší úroveň, než byly. Pořád si opakuji v hlavě ten moment, kdy řekl to, že nechtěl vztah, dokud se mnou nezačal trávit více času. Nevím, jestli tím myslel, že by chtěl se mnou něco víc, ale ptát se ho na to nebudu. Zatím jsem ráda, že je mezi námi vše v pořádku.

Snažila jsem se dostat z postele, ale když už jsem byla na nohou, tak mě chytil za ruku a stáhl zpátky k němu.

,,Neodcházej..." zašeptal ospale a položil svou hlavu na mé břicho.

,,Steve, musím se jít převléci." řekla jsem a zajela prsty do jeho rozčepýřených vlasů.

,,Nemusíš... Mně se líbíš i takhle" zamumlal. Trochu jsem se nad jeho slovy začervenala a usmála se.

,,Ale..." šeptla jsem a chtěla se zvednout.

,,Budeš si na to muset zvykat" řekl a přetáhl přes nás zmuchlanou peřinu.

,,Co?" zeptala jsem se překvapeně.

,,No, říkala jsi, že se mnou chceš trávit tolik času, kolik můžeme... nebo se něco změnilo po tom, co jsem ti řekl tamto...?" zeptal se.

,,Ne, jistě že ne... Jen to nechápu. Ty chceš, abych tu zůstávala?" zeptala jsem se nejistě. Co to bylo za otázku? Já se vždy musím tak blbě zeptat.

,,Samozřejmě, že chci" šeptl a poposunul se tak, aby mi hleděl do očí.

,,Prosím... Ještě chvíli" zaškemral a pohladil mě po tváři. Ztuhla jsem a jediné, na co jsem se zmohla, bylo přikývnutí na souhlas.

Kdyby nás takhle někdo viděl, tak by si nejspíš myslel, že jsme pár, ale bohužel nejsme.

,,Děkuju" usmál se a přitáhl si mě k sobě.

Zamyšleně se díval směrem ke mně a držel mě za ruku.

,,Co se děje?" zeptala jsem se a otočila se k němu.

,,Nic, jen přemýšlím" řekl tiše a pohlédl na mě.

,,Nad čím?" usmála jsem se a jezdila prstem po jeho vyrýsovaném břiše.

Cítila jsem, jak se lehce třese a jak se mu napínají svaly.

,,N-nad blbostmi" zakoktal a koutkem oka sledoval, moji ruku, která jemně přejížděla po celé hrudi.

Líbilo se mi, když byl přede mnou nervózní. Nechtěla jsem jeho svaly cítit jen přes látku trička, tak jsem zajela rukou pod tričko. Všimla jsem si, že jeho dech zrychloval. Začínal se potit a červenat. Musela jsem se nad tím v duchu pousmát. Byl tak nádherný.

,,Kath... Přestaň" vydechl.

Jen jsem se na něj usmála a vytáhla ruku, která před chvíli putovala po jeho hrudi.

,,Promiň" šeptla jsem a skousla si spodní ret.

,,Nemyslel jsem to tak, že by to bylo nepříjemné, ale nejsem na to zvyklý..." zachraptěl a sklopil pohled.