Něco jako láska? (Avengers) [POZASTAVENO]

Chci tě...

Ahoj^^ Je tady nová kapitola.:) Užijte si ji a určitě nám napište, jestli chcete více takových scén jako v téhle kapitole. :) 

*Kath*

,,Kath, vzbuď se!" třásl se mnou někdo.

,,Co se děje..?" zeptala jsem se, ale oči jsem měla stále zavřené.

,,Něco se dole stalo!" řekl muž a vstal z postele. Otevřela jsem oči a spatřila Steva, který si bere svůj štít.

,,To se ti jen zdálo" zamumlala jsem do polštáře.

,,Kath! Vstávej z tý postele!" křikl a tahal mě z postele.

,,Vždyť už jdu" řekla jsem ospale.

,,Tak honem" naléhal a vzal mě za ruku. Táhl mě do obýváku a před sebou držel svůj štít.

Co ho to popadlo? Vždyť je půlnoc.

,,Nejdříve prohlédáme obývak" řekl tiše a přikrčil se. Pobaveně jsem ho sledovala, jak se krčí za pohovkou a kouká se na všechny strany.

,,To není sranda, Kath" sykl a nahodil přísný výraz.

,,Běž se podívat na balkon" řekl a ukázal směrem k balkonu.

Potichu jsem šla k balkonu a otevřela prosklené dveře. Prošla jsem celý balkon, ale nikde nic. Najednou jsem u zabradlí zahlídla malý svítící lampión. O krok jsem ucouvla a nachápavě hleděla na vznášející se lampión.

,,Steve?"

,,Našla jsi něco?"

,,Je možný, že by bomba mohla být v lampiónu, který se právě teď vznáší nad naším balkonem?" zeptala jsem se vyděšeně.

,,Možné to je, ale na sto procent vím, že tohle není ten případ" zasmál se.

*Steve*

Nechápavě na mě koukla a změřila si mě pohledem.

,,Otoč se" usmál jsem se.

,,Co to..." zašeptala, když spatřila desítky lampiónů, které se vznášejí těsně u zábradlí.

,,Víš, chtěl jsem ti udělat radost" zašeptal jsem a doufal, že se jí to bude líbit. Poradila mi v tom Natasha, ale řekla, že to mají být svíčky nebo růže, ale to se mi zdálo ohrané.

,,Steve... To je nádhera" šeptla a upřeně se dívala na lampióny.

,,Ale proč?" zeptala se. Přistoupil jsem k ní a zezadu ji obejmul.

,,Nechci, aby sis myslela, že tady marníš svůj čas. Vím, že jste se neměly s Clary zrovna nejlíp a chci, aby se vše změnilo. Chci, aby jsi chvíli zapoměla na svého tátu, na Anotolija a na všechny problémy tady" řekl jsem a políbil ji na krk. Cítil jsem, jak se zatřásla a opřela se o mě.

Miluji být s ní. Všechny problémy zmizí a já mám pocit, že k životu nic jiného nepotřebuji, než ji.

,,Steve, nemyslím si, že bych tady ztrácela čas. Dobře... Ze začátku jsem chtěla odtud vypadnou, ale do cesty se mi postavil jeden zajímyvý superhrdina. Možná tu teď jsou nějaké problémy, ale vše je snažší, když tu pro mě jsi..." řekla a otočila se na mě.

Když jsem spatřil její nevinnou tvář a dal si dohromady vše, co mi řekla, srdce mi začalo bušit jak o závod a pohltilo mě neskutečné štěstí. Kdyby mi někdo řekl, před skoro dvěma měsíci, že tohle se mnou udělá 17-ti letá dívka, vysmál bych se mu do obličeje.

Políbil jsem ji a čekal na jeji reakci. Okamžitě se přidala a zajela rukama do mých vlasů. Užíval jsem si každý její dotek, každý její pohyb rtů...