Něco jako láska? (Avengers) [POZASTAVENO]

Nic není, jak se zdá, že?

,,Počkej... Jak, co jsi mu udělal TY?!" procedila jsem skrz zuby. Mé ruce se začaly klepat. Viděla jsem před sebou člověka, který by měl můj otec, ale místo toho vidím zrůdu, který něco udělal člověku, kterého miluji. Tento člověk by mi v tuhle chvíli měl říct, že všechno bude v pořádku, že se Steve probudí. Nevěděla jsem, že je něčeho takového schopný.

,,Nic není, jak se zdá, že?" pousmál se a rukou si prohrábl své mastné vlasy.

,,Co jsi mu provedl?!" vyštěkla jsem. Nechápu, jak jsem to udělala, ale stále jsem nohama stála na studené podlaze. Jedna polovina mě, měla chuť schoulit se do klubíčka a brečet, ale druhá polovina chtěla tomu hajzlovi, co si říká můj táta, rozbít hubu.

,,Řeknu ti to od začátku. Je to docela sranda" zasmál se. On snad není člověk. Tomuhle se nedá smát, prostě nedá.

,,Tak mluv!" sykla jsem.

,,Víš, nebyla to náhoda, když Kapitán zkolaboval. Trošku jsem mu k tomu pomohl. Dal jsem mu do pití jed. Teda nevím, jestli bych tomu měl říkat jed, ale lepší název mě nenapadá. No, ale co mě nenapadlo bylo to, že na něj to nebude působit tak, jako na normálního člověka, takže jestli se probudí, což pochybuji, tak ho budu mučit do té doby, dokavaď se nevzdá. Pamatuješ, jak se mu zdál sen, ve kterém jsi byla ty a on ztratil své sérum? Moji spolupracovníci se mu dostali do hlavy. Nebyl to sen. Jen jsme ho chtěli vystrašit, protože to je to, čeho se nejvíce bojí, že ho opustíš. Romantické, že?" ukončil svůj krátký proslov, ve snaze vysvětlit mi, co se právě děje, ale stejně jsem nic nepochopila.

,,Proč jsi to udělal?" zachraptěla jsem se slzami v očích. Málem se mi podlomila kolena, ale opřela jsem se o lůžku, kde ležel Steve.

,,Vše se jednou dozvíš. Už toho víš příliš." usmál se.

,,Ty hajzle! Ty kreténe! Nenávidím tě! Už nikdy, opakuji nikdy se nebudeš nazývat mým otcem!" začala jsem mu dávat pěsti do hrudi, ale on se jen pobaveně zasmál a chytl mi ruce.
,,Řeknu to všem ostatním a ti tě zničí!" snažila jsem se ho uhodit, ale stále mě držel za zápěstí.

,,Myslíš, že ti uvěří? Nemáš žádný důkaz a navíc si myslejí, že ses zbláznila" pustil mi zápěstí, ale já nebyla schopna pohybu. Má pravdu. Nebudou mi věřit.

,,Nenávidím tě" zavzlykala jsem a sesunula se na zem. Chytla jsem se za kolena a potichu brečela. Moje srdce se na chvíli zastavilo, když jsem si vzpomněla na to, co všechno jsem se Stevem prožila. Možná se známe pár měsíců, ale cítím k němu to, co k nikomu jinému. Ani miluji tě nevystihuje mé city k němu. Chci s ním být a chci, abych byla opět v jeho náruči, abych ho znovu mohla políbit, znovu chci usínat vedle něho a cítit na krku jeho horký dech. Znovu chci, abych mu mohla rozcuchat jeho vždy upravené blonďaté vlasy, znovu chci vidět toho stydlivého Steva, který mi říká, že nikdy neležel s ženou v posteli, znovu chci cítit jeho doteky, znovu se mu chci podívat do jeho nádherných očí a říct mu, že ho miluji. Tolik věcí jsem mu chtěla říct, ale nestihla jsem to. Tak moc mi chybí. Tak strašně moc.

Nic jsem nechápala. Proč Steve? Proč si vybral Steva? Proč? Nezaslouží si to... On si to prostě nezaslouží!

,,Panebože! Co se ti stalo?" vyjekl mužský hlas. Slyšela jsem, jak jsem přišlo pár lidí a něco si šuškají. Jsou tu. Jsou tu všichni členové.

,,Já vůbec nevím. Povídal jsem si s ní a najednou začala plakat a schoulela se na zem." řekl Johny. Ten parchant!

,,Kath, jsi v pořádku?" vzal mě za ruku Thor a jemně ji stiskl. Docela se mi ulevilo, protože jsem se v poslední době s Thorem sblížila a byl taky jediný, s kým jsem se za tenhle měsíc nepohádala.