Něco jako láska? (Avengers) [POZASTAVENO]

Kde jsi byl?

*Kath*

,,Kath? Posloucháš mě?" koukla na mě ustaraně Clary. Letmo jsem přikývla na souhlas, ale svůj zrak jsem měla stále upřený na kresbě. ,,Nemusí to nic znamenat," utišovala mě a vzala si do ruky papír.

,,Máš pravdu. Je přeci normální, že přítel, který tvrdil, že mě miluje, kreslí, jak mě zabíjí," ironicky jsem se usmála, ale při těch slovech jsem cítila neskutečnou bolest. Clary si povzdychla, pohladila mě po zádech a odešla z mého pokoje.

Nadechla jsem se a koukla se opět na kresbu. Jeho štít se mi zarýval do krku a z mé tváře sršela bolest. Znehuceně jsem odložila kresbu a povzdychla si. Co jsem mu udělala? Nechápu to, prostě to nechápu.

Přešla jsem ke skříni a vytáhla ty nejpohodlnější tepláky, co mám. Navlékla jsem si je, ale potom zjistila, že jsou Steva, protože mi byly trochu větší. Chvíli jsem se rozmýšlela, jestli si je vzít, ale nakonec jsem jen pokrčila rameny a vyšla na chodbu.

Šla jsem chodbou a uslyšela tiché zapípání. Zastavila jsem se a snažila přijít na to, co to bylo. Točila jsem se kolem své osy, ale stále jsem na nic nedokázala přijít.

,,Fuj," zamračila jsem se, když jsem ucítila smrad. Přede mnou se objevil kouř.

Nechápavě jsem si prohlížela obláčky kouře. Dostávaly odstín červené stejně, jako já, protože jsem nemohla dýchat. Spadla jsem na kolena a lapala po dechu. Snažila jsem se dostat pryč, ale nohy mě neposlouchali. Najednou se mi před očima zatmělo. Nevěřila jsem, že by to mohlo být ještě horší, ale bohužel bylo. Někdo mi něco ukázal.

,,Musím to navést do vody," ozval se roztřesený hlas. Steve.

,,Prosím to nedělej. Máme čas, nějak to vyřešíme," promluvil ženský hlas a dal se poznat, že žena pláče.

Poté se vše odehrálo moc rychle. Nedokázala jsem nic vnímat. Nic jsem neviděla, jen slyšela něco o tancování. Ale poté jsem ucítila náraz a uslyšela ránu.

Viděla jsem, ale byla bych radši, kdybych stále viděla jen temnotu. Byl tam Steve. Ležel na zemi, měl zavřené oči a třásl se zimou. Na obličeji měl pár šrámů a bolestně se mračil.

,,Steve!" běžela jsem k němu. Neodpovídal. Několikrát jsem opakovala jeho jméno, ale stále nic.