Něco jako láska? (Avengers) [POZASTAVENO]

Tati?

Ahoj:) Je tady nová kapitola. Doufáme že, si ji užijete:)
PS: Vůbec neumíme psát nějaké akce nebo tak něco, takže se předem omlouváme. :D

*Clary*

Rychle jsem přiběhla do restaurace a zastavila se až u toho stolu, kde jsme ještě před 10 minutami seděli všichni pohromadě.

,,Co se stalo?" zeptala se udiveně Natasha.

,,K naší budově se blíží skupinka lidí v černém. Těch co nás napadli v té kavárně." Hodila jsem pohled směrem ke Kath a Stevovi, kteří hned zpozorněli.

,,Rychle!" křikla jsem na sedící skupinku. Všichni se okamžitě zvedli a rychlím krokem jsme vyšli z restaurace.

Tony se k nám hned připojil v obleku Iron Mana. Všichni spěchali, aby zjistili o co jde.

Já, Kath a Jane jsme dostaly příkaz se někde schovat, tak jsme šly do kavárny kousek od té restaurace, ze které jsme před pár minutami vyšli.

Sedly jsme si ke stolu a objednaly si kávu. Všechny jsme byly netrpělivé a bály jsme se toho nejhoršího.

,,Nevydržím tak dlouho čekat... Nesnesla bych, kdyby se Thorovi něco stalo" řekla tiše Jane a povzdechla si.

V té kavárně jsme byly pouhých dvacet minut, ale všem na to přišlo jako hodiny. To čekání bylo nekonečné a ani jedné nepřišel hovor nebo jen esemeska. Nervózně jsem ťukala nehty do stolu a mlčela. Doufám že je Tony v pořádku. A taky Thor a Steve. Vlastně všichni.

*Kath*

,,Jdeme za nimi" řekla jsem odhodlaně a zvedla se ze židle.

,,Co?" zeptala se nechápavě Clary.

,,Přece tu nebudeme čekat, tak jdeme?" usmála jsem se a doufala, že budou souhlasit.

Jane přikývla a Clary si mě změřila pohledem.

,,Tak dobře..." zamumlala Clary a zvedla se ze židle.

Vyšly jsme z kavárny a zamířily k budově.

Celé město nemělo ani tušení, co se děje. Když jsme se mnohem víc přiblížily k budově všimla jsem si, že se u balkonu rozbilo okno a někdo se svalil na zem. Měl modro-červený oblek. Steve. Zrychlila jsme krok.

,,Co se děje" zeptala se Jane.

,,Kapitán" vyhrkla jsem a ukázala na balkon.

,,Jděte za ostatními. Půjdu za Stevem." řekla jsem.

,,A jak jim chceš asi pomoc?" zeptala se Clary a rozhodila rukama.

,,Nevím..." zašeptala jsem. Opravdu jsem nevěděla, ale něco mě do té budovy táhlo.

,,Fajn, tak jdeme" zakroutila očima Clary. Jane jen přikývla a rozpačitě se usmála.

Vešly jsme do budovy a zahlédly pár rozbitých věcí. Přepadal mě strach, ale snažila jsem se to zakrýt.

,,Co teď?" otázala se Jane.

,,Musíme jít nahoru..." zamumlala Clary.

,,Nechcete si to ještě rozmyslet?" zeptala se nás Jane s roztřeseným hlasem.

,,Když už jsme tady, tak tam půjdeme" řekla odhodlaně Clary.

,,Já bych se vrátila..." zašeptala jsem.

,,Kath, ty jsi nás sem dostala, tak nám tady neříkej, aby jsme se vrátily!" zaječela Clary.

,,Dobře... Tak se uklidni" řekla jsem a zakroutila hlavou. Clary na mě hodila varovný pohled a šla ke schodům. Bylo vidět, že má strach ale byla připravená pomoct.