"Jak přežít?"

Kniha na trhu

Kráčela jsem chodbou a cítila salvu nepřátelských pohledů, ale bylo jich méně než dny předtím asi to bylo tím, že jsem Erika odvázala od stromu.

Vylepila jsem si na skříňku věc, za kterou si stojím. Byl to čtverec rozdělený na stejně velké čtverce. Nahoře byl modrý a žlutý čtverec a dole to bylo v opačném pořadí. Během dne mi to nikdo strhl, čekala jsem to, tak jsem ti vylepila dovnitř skříňky.

Došla mi smska, která mě trochu vyděsila. Ronald mi psal, že mám odpoledne přijít, abych s Emmou probrala pár věcí, než příjdou kritici knížky, která měla za chvíli vyjít. Nevím, co od té kritiky čekat. Zavolala jsem někomu, kdo věděl o mé knize a mohla jsem si o tom s ním promluvit.

"Ahoj Evane. Jsem nervózní."

"Co je Eve?"

"Dneska bude Emma mluvit s kritiky. Mám tam přijít ještě než příjdou kritici a probrat s ní nějaké otázky. Jsem nervózní, jak budou kritici reagovat na moji knihu."

"To bude v pohodě."

"Já nevím."

"Odvezu tě tam."

"Evane..."

"Zapomněla si? Mám řidičák."

"Ale Evane. To nemusíš dělat."

"Nemusím, ale jsi moje kamarádka a kamarádi si pomáhají."

"Děkuju. Ty máš ale motorku....že jo..."

"A-no."

"Já nevím."

"Je to bezpečný, budeš mít helmu."

"No....tak jo. Ale nezmiňuj se o tom pře mými rodiči. Táta motorky nenávidí. A máma taky, protože jí jeden motorkář dal kopačky."

"Jasně. Bude to naše tajemství."

"Jasně. V šest před na Dvoře."

"Ahoj."

"Ahoj."

Vzhledem k tomu, že musím jet do nakladatleství, nepřijdu na klasickou přestřelku názorů mezi modrými a žlutými. Tak jsem rozhodla, že jim svoji přítomnost ukážu jinak. Po celém dvoře jsem křídami nakreslila ty samé znaky, které jsem měla ve třídě.

"Proč tohle děláš?" Zeptal se mě někdo a vyrušil mě tak při práci. Přicházel ke mě kluk v žlutém školním triku.

Když přišel blíž, zjistila jsem, že je to Rodrick.

"Co po mě chceš?"

"Proč tohle děláš?"

"Slíbila jsem si, že se budu snažit, aby se školy usmířily."

"Je to sebevražda."

"Já vím, ale prostě jsem si to slíbila."

"Eve, je mi to líto. Všem nám chybíš." Začal jiné téma, o kterém jsem se nehodlala bavit.

"Pochybuju, že Rebecce chybím."

"Rebecce možná ne, ale nám...."

"Nech mě na pokoji."

"Promiň. Já jsem si myslel, že ty a já...."

"Rodricku prosím, nech mě na pokoji." Pravila jsem a dokreslila poslední znak.

"Přichází tví a mí spolužáci." Poznamenala jsem, když jsem viděla přicházet lidi v žlutých a modrých tričkách školy. Už z dálky jsem viděla nenávistné pohledy.