"Jak přežít?"

Akce tábora

Když jsem šla zpátky do chatky, šel naproti mě Rodrick. Zastavila jsem se na místě, on ke mě došel a řekl: "Omlouvám se ti."

"To nemusíš."

"Ale musím! Je mi líto, to se s tvým bratrem."

"Elise ti to řekla?"

"Vadí ti to?"

"Ne, když to řekla tobě. Je to v pohodě."

"Možná by se daly spory urovnat."

"Asi ne. Tyto spory jsou až moc zakořeněné."

Třikrát jsem se zhluboka nadechla a řekla něco, co jsem si někdy nemyslela, že řeknu. Něco, co šokovalo i mě.

"Já se normálně nesnažím nějak komunikovat s lidmi, ale teď se překonám a pokusím se o nemožní, urovnat spory. Které jsem sice nespáchaůa, ale jsem jejich součástí. Slibuju, že se o to pokusím."

"Tak to hodně štěstí."

"Díky, budu ho potřevovat." Řekla jsem a po této řeči jsem byla zase nejistá.

Další dny ubíhaly rychle a některé mě stály dost úsilí. Pořád mě otravovala Rebecca a moje setra Amanda mě pořád sledovala. Protože pořád chtěla, abych jí odpustila. Já nevěděla jistě. Jestli se jí v bližší době omluvím, bylo to pro mě těžký.

Blížila se polovina tábora a nadešla ta příšerná událost, diskotéka.

Jak tuhle akci nesnáším, rozhodla jsem se zůstat v chatce, ale Elise měla jinej názor: "Ty tam půjdeš, osobně tě tam dokopu!"

"Ikdyby, nemám, co na sebe."

"Já ti půjčím, myslím, že máme stejnou velikost."

"Stejně tam nepůjdu."

"Ale ano." Řekla mi a táhla mě do chatky.

"Proč tam musím jít?" Zeptala jsem se.

Ona najednou zpomalila svůj klus a já málem upadla.

"Víš já...nechci tam jít sama."

"No tak...jo."

Dál vám nemusím popisovat, jak to pokračovalo, možná byste chtěli slyšet vyprávění o tom, že mi Elise sepnula vlasy sponkami, aby nepadaly do očí. Jako normálně, ještě mi půjčila tílko, kraťasy a tenisky. Když to skončilo, zeptala jsem se jí: "Nemám moc velkej výstřih? Proč já musím mít kraťasy a ty můžeš mít džíny?"

"Za prvé: nemáš zas tak velkej výstřih za druhé: protože proto."

Uprostřed místnosti byla velká diskokoule, která promítala barvy i stíny na stěny. Hrála tam hudbaz reprodiktorů a na kraji byla rozestavěné židle a lavice.¨Když jsem tam s Elise vstoupila, cítila jsem na sobě pohledy ostatních. Byla jsem nervózní a cítila jsem se trapně.

"Já půjdu do chatky." Zašeaptala jsem Elise do ucha. Už jsem se otáčela na odchod, ale ona mě zastavila.

"Ne, zůstaň tu. Prosím." Řekla, zavedla mě na jednu s židlí a sama si sedla na vedlejší židli.

Nejdřív jako by se bála, že nás někdo sleduje, dívala se okolo a pak řekla: "Nikdo se mi líbí."

"Kdo?" Zeptala jsem se.

"No...já..."

"No."

"Ben."

"Ben?"

"Nemám odvahu mu to říct. Doufám, že příjde sem. A já ho pozvu až řeknou dámská volenka."

"A proč by neměl přijít?"

"Rodrick s Benem na tyhle akce nechodí. Ben je stydlivý a Rodsrickovi se tyhle akce trochu příčí."

"Mě se dějí obě dvě věci, ale zůstanu s tebou."

"Díky." Usmála se na mě.

Chvíli jsme tam seděly, ale později jsme zahlédli diega s Jeffem, jak vchází do místnosti.

"Ahoj." Pozdravili nás.

"Ahoj, kde je Ben, Rodrick a Rebecca?" Zeptala jsem se.

To poslední jméno bych neříkala, ale jim dvoum by to asi znělo divně. Když je to jejich kamarádka a má být i moje.

"Nevím, kde je Rebecca, ale kluci stojí před touto místností a moc nejdou přemluvit, aby vstoupili. Řekl Diego.

"Zkusíme to naposledy." Řekl Jeff a šel s Diegem zpátky.

Já jsem jedním okem mrkla na Elise a ona se nervózně usmála.

Já jsem pravila: "Nebuď nervózní, ty to zvládneš."

"Jasně." Řekla a pak mlčela.

"Já půjdu zpátky do chatky." Zaslechla jsem Rodrickův hlas.

"Já půjdu s ním." Tento hlas patřil Benovi.

"Ani nápad." Pravil Diego.

"Diego má pravdu." Jeff.

"Ne." Pravil Rodrick.

"Ale ano, jdeme." Řekl Diego.

Všichni čtyři kluci přišli k nám. A když jsem uviděla Rodricka...bylo divné ho vidět v džínech a tričku bez nápisu nějaké kapely. V hlavě mi přeběhlo jedno slovo: sexy.

Ale potom jsem to slovo zahnala do kouta, takovéhle věci se o kamarádech neříkají. Rodrick na mě taky vyjeveně zíral. Všichni jako bychom ztuhli.