"Jak přežít?"

Co? Ty-...

Mlčel a jen mě chytl za zápěstí a vedl mě ulicí, chtěla jsem se mu vyškubnout, ale byl silnější než já. Zastavil se u jedné kavárny, trhl mým zápěstím, tak abych si sedla na jednu z židlí. Sedl si naproti.

Čekala jsem, až něco řekne. Dustin vypadal jako o pár let starší Christhoperovo já. Bylo hned jasné, že jsou to bratři. Jeho oči na mě zíraly a on stále nic neřekl. Pak udělal něco, co jsem nečekala, sevřel mi ruku. Byla jsem tak v šoku, že jsem ani neucukla.

„Nevím, proč jsem sem přijel...i když možná ano...já...staly dvě věci. Veřejnost o tom neví, Ela...spáchala sebevraždu. Našel jsem jí vykrvácenou v koupelně. Udělal jsem jí malý pohřeb, byl jsem na něm jen já. Jediné, co po sobě nechala, je obálka se tvým jménem." Pravil a podal mi obálku s úhledně nadepsaným jménem.

„A můj otec se před pár týdny sebral a odjel neznámo kam. Vzal si s sebou značnou částku peněz a už se nevrátil. Věděl jsem, že ho ani nemá smysl hledat, on se nenechá tak snadno najít.

Byla jsem v šoku, tedy to druhé jsem trochu očekávala, Cole Harisson. Stvůra v ve značkovém obleku, jo a taky srab. Měla jsem čekat, že uteče, tohle nebyla otázka svědomí, tohle byla otázka jeho zbabělosti a on se teď prokázal.

Ale nečekala jsem tu prví zprávu. Ela a sebevražda? Byla jsem na ní naštvaná a teď...teď prostě nechápu, proč to udělala. Vím, že s tou obálkou nelhal, že je od ní, proč by v tomhle lhal.

„Vím, že si asi myslíš, že lidé nemohou změnit názor, ale..."

„Ne, to nemyslím, proč bych jinak za vámi letěla až do Ameriky, kdyby to tak bylo?"

„Chodil jsem každý den na její hrob, na náhrobku nemá jméno. Jeden jsme mluvili o trochu morbidních věcech a ona mi řekla o tom, že nechce, aby na jejím hrobku bylo její jméno, protože nechce, aby takhle někdo četl její jméno. Ale odběhl jsem od tématu...tohle bude můj poslední výlet, nejsem naivní...jen ještě musím poslat Eliným rodičům dopis o její smrti, nejradši bych jim dal nějaké peníze, ale to by nešlo, protože budu zavřen za zpronevěřování peněz."

„Co? Ty-..."

„Řeknu pravdu. Řeknu všem pravdu. Také jim řeknu o obou únosech, vím, že tam potom skejsnu asi zbytek svého života, ale on bude volný. Přemýšlím, co se s ním stane...o něco bych tě chtěl požádat, jestli s ním někdy ještě budeš mluvit. Já vím, co se stalo vím, co jsem ti všechno způsobil, vím, že tě žádám o hodně, ale...řekneš mu prosím jedno slovo Gerindrk, řekni mu to, on to určitě pochopí. Je to má poslední prosba, už nikdy po tobě nebudu nic chtít, nikdy."

Stále jsem byla šokovaná, ale ne zas abych, když se pomalu zvedal, ho nezastavila.

„Shodou okolností si nás zavedl do kavárny, kde mají to nejlepší kafe v celé České republice, takže než odjedeš..."

Obrátila jsem se k číšnici a promluvila jsem na česky: „Dvě cappuccina. Jedno s mlékem..." Obrátila jsem se na Dustina a promluvila k němu v angličtině: „Chceš kafe s mlékem." On na mě jen vyjeveně hleděl.

Jen se usmála a zakoulela očima, obrátila jsem se zase k číšnici a pravila: „Tak dvě cappuccina s mlékem prosím," Ona se také usmála a odešla.

Dustin po chvíli pravil: „Český jazyk je fascinující."

Na to jsem nic neříkala, vzala jsem si do ruky ubrousek a bezmyšlenkovitě, aniž bych se podívala, jsem něco kreslila. Oba jsme mlčeli.

„Asi nemá smysl říkat, že je mi to líto."

„Teď tu nejde o mě...Ela..."

„Asi se chceš zeptat, jestli jsem k ní vůbec něco někdy cítil, budu k tobě upřímný, jako jsem byl do teď, je to vážně zvláštní, nikomu jinému bych se asi ani nesvěřil."

„Někdy tak na lidi působím, ani nevím proč, ale teď tu nejde o mě, jak jsem už říkala."

„Abych byl upřímný, nikdy jsem jí nemiloval...ale to neznamená, že jsem k ní nic necítil. Ze začátku byl náš vztah...ale pak...nikdy jsme nebyli zamilovaní, jak to říct ...byl jsem partneři, kteří spolu nic nemají, ale nevadí jim vzájemný společnost toho druhého."

Asi chtěl ještě něco dodat, ale přišla k nám servírka s kafem, byla to jiná servírka než ta předešlá. Položila před nás kafe a přes jí obličej se mihl šok, když mě viděla.

„Vy jste Eve Springr?"

„Už to tak bude. A vy?"

„Valerie Součková."

„Tak to mě těší." Pravila jsem s úsměvem.

„Mohla bych autogram."

„Jistě." Pravím a vezmu si ubrousek a udělám tam i skicu, pod kterou se podškrábnu.

„Ryby? Vy jste vážně dobrá, mé znamení jsou ryby. Moc děkuju." Usmála se na mě.

Zase bylo chvíli ticho, ale Dustin ho prolomil: „Četl jsem všechny tvé knihy a jsou úžasné, můj bratr měl pravdu."

„Já nevím."

„Ne, ty to víš, já to vím, všichni to ví."

„Když myslíš..."

„Já nemyslím, já to vím."

„Jak ti chutná kafe?"

„Měla si pravdu, je to nejlepší, co jsem kdy pil." Usmála jsem se na něj.

Pak jsem zaplatila účet a podívala se na to, co jsem kreslila většinu času. Přes tvář s mihl šok. On si všiml mé skici.

„To jsem já."

„Jo."

„Můžu si to nechat."

„Jasně."

Ta a teprve teď se zvedl ze židle.

„Tak...sbohem." Pravil zasmušilým hlasem.

„Sbohem." Dala jsem mu pusu na tvář na rozloučenou.

On odešel a já otevřela obálku s mým jménem.