"Jak přežít?"

Výlet

Zpátky k Eve:

Ležela jsem v posteli a kreslila si do bloku, když přišli zase ti dva a teď s nimi přišel i ten kluk jménem Sebastian.

"Co se děje?" Zeptala jsem se.

"Půjdeme ven."

"Co?"

"Jdeme ven."

"Nemůžu jít ven. Doktor...."

"Doktor to povolili, jen se budeš šetřit."

"A co ti novináři?"

"Novináři před pár hodinami odjeli, tedy většina z nich. Teď pojď." Zakoulela jsem očima.

"Tak jo. Jen chvíli počkejte dole. Musím se převléknout."

Oni odešli a já se oblékla.

O berlích jsem došla dolů. A pak jsme vyšli ven. Světlo mě chvíli oslepilo.

"Eve, jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě Seb.

"Jasně, jasně.....já jen už jsou to asi čtyři měsíce a to všechno." Byla jsem trochu vykolejená. Oni měli právě teď letní prázdniny. Mě pak začínal třetí ročník, ale já nechodím na veřejnou školu, takže to mám jinak. Jo a své narozeniny jsem měla, když jsem byla v kómatu, to je fajn že?

"Všechno bude v pohodě." Pravil Evan rozhodně.

Pak jsme se vydali na výlet.

Calumovým autem jsme vyjeli na silnici.

"Kam jedeme?" Zeptala jsem se.

"Jedeme na místo, kde jsme se poprvé viděli. Na táboře." Pravil Evan.

Zastavili jsme na travnatém dvoře. Vystoupila jsem pomalu z auta.

Byl to takový ten klasický tábor. Byla tu hlavní budova, kde se nacházela jídelna, chatky a rybník.

Pak jsme došli k běžecké trati.

"Tady jsi vyhrála trvalostní běh." Pravil Calum.

"Vážně?" Zeptala jsem se.

"Jo."

Prošli jsme celý tábor. U mostku jsem se na chvíli zastavila. Věděla jsem nějak vnitřně, že jsem tu sedávala, ale jinak nic, tak jsem to nechala plavat.

Došli jsme zpátky k autu.

"Vzpomněla sis?" Zeptal se Calum.

Záporně jsem zakývala hlavou. Pak mě vodili po všech místech, ale já jsem měla pořád prázdno.

Pak jsme se zastavili na jednom odpočívadle, byl tu krásný výhled.

"Jé, to bych mohla využít do nového dílu." Vyndala jsem si bloček. Sedla jsem si na kapotu auta a začala soustředěně kreslit.

Evan naladil rádio, začala hrát skvělá písnička. Zpívala jsem refrém a přitom kreslila obrázek.

"Je to hezký." Pochválil Seb mou kresbu.

Trochu jsem se začervenala nad touto větou. Chvílemi jsem si v jejich přítomnosti cítila nesvá. Předtím jsem asi nesvá nebyla, ale teď když si nepamatuju ani ťuk, tak je to pro mě odst zvláštní situace.

Vítr foukal a já pomalu dokončovala svůj výtvor. Udělala jsem poslední tah a podívala se naposledy na výhled před sebou. Měla jsem krásný výhled na skály, jezero a zelený les. Byl to takový prostý, ale zároveň nádherný výhled. Já se na chvíli cítila tak volně. Ne nějak svázaná a spoutaná myšlenkami, že jsem ztratila své vzpomínky, vzpomínky které utvářely mou podstatu, které dělali mě mnou.

Teď jsem se cítila tak volně. Ale pak najednou ten pocit zmizel a má mysl zase ztěžkla. Zaklapla jsem blok a dala ho do kabelky, kterou jsem měla po ruce. Sedla jsem si do auta.

Pak jsme odjeli zpátky do města.

"Koupíme si něco k jídlu." Pravil Calum a zaparkoval před bistrem.

Vystoupila jsem s nimi.

Ale řekla jsem: "Sednu si támhle na lavičku a počkám na vás. Já nic nechci."

"Ale Eve...." Chtěl Evan něco namítnout.

"Ne, vážně nic nechci."

"Tak dobře, počkej tu." Pravil Calum a chvíli tam nejistě stáli, ale pak se vydali k bistru.

Já jsem usedla na lavičku a z kabelky jsem vytáhla sešit. Rozhodla jsem se před pár dny, že čtvrtý díl nebudu psát elektronicky, ale že ho budu psát do sešitu. Tak jsem psala pokračování. Ponořila jsem se do toho. Zrovna jsem popisovala novou postavu příběhu. Psala jsem dost dlouho, tak jsem na chvíli zvedla hlavu. Zjistila jsem, že v bistru je dlouhá fronta. Takže tu budu čekat trochu déle. Založila jsem si sešit do baťohu a jen jsem tam seděla. Skenovala jsem pohledem přes silnici lidi, kteří stáli u fronty.

Byla jsem tak soustředěná, že jsem nezaslechla kroky, které se ke mě přibližovali, ani jsem nezaslechla chrastění, jak něco vytáhl z tašky.

Ucítila jsem jen až to, když se mi do krku zabodl vpich jehly, ale to už bylo moc pozdě. Padala jsem k zemi, protože jsem přestala cítit své tělo, cítila jsem, jak mé svaly povolovaly. Má víčka se pomalu zavírala, poslední co jsem postřehla bylo to, že mě někdo zvedl ze země a dal mi pytel přes hlavu, dál už nic......