teacher /h.s. cz/

52) niall✔️

Pohled Harryho

Tiffany odešla do ložnice. Jen jsem se na ní usmál a hned jsem se koukl na Liama.

,,Zbývá ti sedm měsíců." Řekl a já se zamračil.

,,Vím to." Kývl jsem.

,,Místo toho, aby si měl nějakou zodpovědnost, tak se tady kravíš s holkou co si podvedl? Harolde, sakra. Tiffany má přítele. Ten chudák jí pořád volá, bojí se o ní a ona ho kvůli TOBĚ ignoruje. Víš vůbec co tímhle vším způsobuješ?" Dokončil svůj monolog a já párkrát zamrkal.

,,Ty se do toho nemáš  co srát, jasný?Tobě může být jedno, co dělám. Záleží  mi na ní." Křikl  jsem po něm. Tak strašně mě jeho slova rozčílila, ačkoliv byla pravdivá.

,,Ona má přítele. Kazíš jim vztah." Zamračil se.

,,Nic jim nekazím, kurva!" Máchal jsem kolem sebe rukama.

,,Uhm." Odkašlala si drobná postava, která se opírala o futra. Jen jsem praštil Liama do břicha a odešel jsem pryč z místnosti.

,,Harry." Slyšel jsem její hlas, ale nějak jsem na něj nereagovala.

Šel jsem do ložnice, kde jsem třískl dveřmi. Svalil jsem se na postel a zaječel jsem do polštáře jako malá, zamilovaná, náctiletá holka.

Ozvalo se prásknutí dveří. Super, takže Liam sprdnul Tiff, ona se naštvala a odešla. Úžasný, vážně.

,,Harreh, otevři." Uslyšel jsem klepání a hned na to Tiffany. Takže odešel Liam, řekl jsem si a přešel jsem ke dveřím.

Jakmile jsem otevřel dveře, objala mě. Reflexně jsem obmotal svoje ruce kolem jejích zad.

,,Nic mi neničíš. Kdybych nechtěla, tak nepřiletím." Šepla a já si jí k sobě víc přitiskl.

,,Liam má pravdu. Měla by jsi Niallovi aspoň zavolat." Šeptl jsem nazpět a ona ke mně vzhlédla.
Chtěla něco namítnout, ale já zakroutil hlavou a ona hned zavřela pusu.

Neochotně se mi vymanila z objetí a vzala si z postele iPhone. Hned vytočila jeho číslo.

,,Ahoj Niallere." Řekla.

,,Ne-."

,,Nialle prosimt-."

,,Co?!"

,,Na to zapomeň."

,,Co tím chceš říct?!" Zvýšila hlas. Z druhé strany telefonu jsem slyšel jen křik.

,,Nialle!"

,,Prosím počkej." Byla poslední věta co řekla. Pak dala telefon pryč od ucha a koukla se na displej.

Přešel jsem k ní a pohladil jsem ji po zádech.

,,Tak co." Řekl jsem tišším hlasem a ona se na mě koukla se zaslzenýma očima.

,,V podstatě na mě pořád křičel. Že prý jsem jeho holka a že na něj kašlu. Že nechápe, proč jsem si s nim vůbec začínala. Pak řekl, že za mnou přiletí. Po chvíli zase vydedukoval, že jsem letěla za tebou a že s tebou zase spím." Zkousla si spodní ret.

,,Myslím si, že se se mnou rozešel." Zadržovala slzy.

,,Tiffany to je mi líto." Ne není.

,,Jak dlouho jste spolu byli?" Dodal jsem a ona na mě koukla.

,,Týden a to je na tom asi to nejhorší. Nevím ani jestli jsem ho milovala. Přála jsem si zapomenout na tebe, tak jsem mu prostě řekla ano. Ale stejně jsem tě potřebovala vidět potom co jsem zjistila s tvou nemocí. Ne tak, že bych s tebou chtěla něco mít, ale chtěla jsem s tebou strávit trochu času než..." rozbrečela.

,,Shhht, Tiffany. Všechno bude dobrý. S Niallem se usmíříš." Šeptal jsem jí do ucha a hladil jsem jí.

,,Ale ty odejdeš." Vzlykala.

,,Pořád tu budu s tebou." Vtiskl jsem jí polibek do vlasů.

,,Promiň. Tohle období je pro mě fakt emotivní. Nevím co to se mnou je, pořád jen brečím." Vzlykla se a já se na ni usmál.

,,Nemáš důvod se omlouvat." Chytl jsem ji za ruku, kterou jsem následně stiskl.

,,Děkuju." Řekla. ,,Za všechno." Dodala po minutě ticha.