teacher /h.s. cz/

43) vzpomínky✔️

Naštvaně jsem vyšla ze třídy.

Další hodina byla biologie, na kterou se mi vůbec nechtělo, ale bohužel jsem musela.

Vešla jsem do třídy a sedla si do volné lavice. Tuhle hodinu jsem neměla s nikým, s kým se bavím, takže jsem se rozhodla přemýšlet nad Stylesem sama. Jelikož mi to moc nešlo, rozhodla jsem se příští hodinu zeptat Tomlinsona.

Učitelka vešla do třídy přesně se zvoněním.

Ihned po nás chtěla, aby jsme si otevřely sešity a začala nám diktovat nějaký nesmysly a prý si z nich hned příští hodinu napíšeme test. Tahle informace mi opravdu náladu nezvedla.

Když konečně skončila i tahle hodina, klasicky jsem si sbalila věci a šla jsem na tělák.

,,Ahoj." Usmál se Louis vedle mě.

,,Řekni mi to." Řekla jsem a on se na mě jen nechápavě podíval.

,,Co bych ti měl říct?" Zvedl obočí a zasmál se.

,,Pravdu o Stylesovi." Procedila jsem skrz zuby.

,,Musím se jít převléct, po těláku, jo?" Řekl a rychle vešel do pánské šatny. Protočila jsem nad tím očima. Fajn, jak myslí.

Taky jsem šla do šatny se převléct. Když byli všichni hotovy, mohli jsme jít nahoru do tělocvičny, kde na nás už čekal Payne.

Stála jsem vedle Jessici a horlivě jsme diskutovali o maturiťáku.

,,Tiffany? Dej nástup!" Křikl po mě a já si vybavila vzpomínku s Harrym.

Flashback*

,,Nástup dá, třeba...Hej ty! Jak se jmenuješ?" Zařval na mě učitel. ,,Tiffany Parkerová. A vy jste?" Zeptala jsem se s drzým úšklebkem, ale myslím, že jeho to moc nepobavilo. Zatnul pěstí, jeho krásně zelené oči ztmavli a svaly na rukou se napnuly. ,,Tvůj učitel tělesné výchovy! Okamžitě nástup, Parková!" Zařval znova.

End of flashback*

Trochu jsem se usmála. Když jsem se vzpamatovala, dala jsem nástup a šla jsem zpátky za Jessicou.

,,Dáme si vytrvalostní běh, co říkáte?" Zeptal se a já si opět vzpomněla na Harryho.

Připadalo mi, že to dělá naschvál. Pak jsem si ale vzpomněla na svoje srdce.

,,Huh, pane učiteli?" Řekla jsem a šla za ním.

,,Co se děje?" Zeptal se.

,,Asi bych neměla běhat. Mám problémy se srdcem." Sklopila jsem hlavu a opravdu jsem doufala v to, že mě dnes nechá na pokoji.

,,Potvrzení od doktora máš?"

,,Ne."

,,Tak máš smůlu." Pokrčil rameny a já se na něj podívala. Chce abych tady umřela?

S protočením očí jsem kráčela pryč.

Jako minule s Harrym jsme udělali skupiny a měli jsme běhat štafetu. Moje noční můra.

Šla jsem jako první, takže jsem byla dost nervózní.

Postavila jsem se na start a doufala jsem, že z dnešní hodiny dojdu po svých.

,,Připravit, pozor, start!" Křičel učitel a já se rozběhla. Nemohla jsem běžet tak rychle, nechtěla jsem nic riskovat.

Štafetu jsem předala jako poslední a Liam na mě koukl přísným pohled. Asi nechápal, jak mi je. Už teď se mi blbě dýchalo.

,,Skvělý děcka, Tiffany by mohla rychleji!" Křikl a já zavrčela.

Byla řada znovu na mě. Doběhla Jessica a plácla si se mnou. Vyběhla jsem, tentokrát rychleji než v minulém kole.

Stejný pocit, stejná bolest.

Věděla jsem, že je něco špatně. Běžela jsem na zpátek a jakmile jsem si plácla se svým spoluhráčem jsem se svalila na zem. Bylo to tu zase.

Stejný pocit, stejná bolest. Ale nejenom to. Stejná tma..