teacher /h.s. cz/

66) H✔️

Celý včerejší den jsem byla nervózní a pořád jsem kontrolovala mobil, jestli mi nepřišla zpráva. Nepřišla.

Dneska ráno už jsem se smířila s tím, že nepodepíše.

Zrovna zazvonilo a to mě probralo. Dala jsem si věci do tašky a šla jsem ke katedře.

,,Pane učiteli?" Řekla jsem opatrně. Vím, že mě nemá rád.

,,Ano, Tiffany?" Koukl na mě Payne jeho velkýma očima.

,,Neozval se vám Harold?" Nervózně jsem si hrála s prsty.

,,N-ne. Proč?" Zamračil se.

,,Chci vědět, jestli ještě..." Šeptla jsem.

,,Tiffany, je- je mi to líto." Začal mluvit a já vytřeštila oči. Rychle jsem se otočila a vyběhla jsem ze třídy.

Zrovna zazvonilo na hodinu, ale já jsem místo do třídy, běžela na záchody.

Opřela jsem se zády o studenou zeď a sjela jsem po ní dolů. Z oka se mi vykutálela jedna slza, za ní druhá, třetí.... a hned na to se spustil vodopád slz.

Z toho všeho brečení za posledních xy měsíců mě neustále bolí
hlava.

Místností se nesly mé tiché vzlyky, když najednou někdo prudce otevřel dveře.

,,Tady jsi, proboha." Vzhlédla jsem k mužské postavě, která patřila Louisovi.

Ihned si sedl na zem vedle mě a obmotal kolem mě ruce a já si povzdechla.

,,Už bude dobře." Šeptl.

,,N-nebude." Vzlykla jsem. ,,Už to nikdy nebude t-tak jako d-dřív." Dodala jsem.

,,Je tu s námi." Konejšivě mě hladil. Polkla jsem.

,,Pojď, půjdeme na hodinu." Řekl a já zakroutila hlavou.

,,Půjdu domů." Zvedla jsem se ze země a on taky. Ustaraně se na mě podíval.

,,Mám jít s tebou?" Zeptal se a já znovu zakroutila hlavou.

,,Zvládnu to. Uvidíme se doma." Řekla jsem a vyšli jsme ze záchodů.

,,Fajn, tak pa." Usmál se.

,,Pa." Dala jsem mu pusu na tvář a každý jsme se rozešli jiným směrem.

Svižnou chůzí jsem vyšla ze školy a mířila jsem domů.

Cesta mi netrvala extra dlouho, ale stejně po mně lidi házeli zvláštní pohledy. Snažila jsem se to ignorovat, ale moc to nešlo. Všude jsem viděla Harryho.

Přišla jsem domů, kde nikdo nebyl. Babička byla zřejmě na nákupu.

Šla jsem po schodech nahoru a zalezla jsem si do pokoje. Tašku jsem hodika na zem a svalila jsme se na postel, kde jsem si k sobě přitiskla plyšáka.

,,Harreh." Vzlykla jsem a ještě víc jsem se namáčkla k malému plyšovému pejskovi (protože medvědi jsou moc mainstream:D).

Převalila jsem se s pejskem na záda a koukla jsem do stropu. Rozhlédla jsem se po pokoji a povzdechla jsem si.

Zvedla jsem se do sedu a setřela jsem si slzy z tváře.

Cítila jsem se strašně. Srdce jsem měla na tisíc kousků a jediný co jsem chtěla udělat bylo cítit bolest.

Tiffany, opovaž se. Probleskl mi v hlavě Harryho hlas.

Věděla jsem, že nesmím. Dostala jsem lepší nápad. Vzala jsem si věci a vyběhla jsem z domu.

Jela jsem asi půl hodinu do centra, když jsem konečně dorazila na místo, kam jsem chtěla.

Vešla jsem do obchodu a slušně jsem pozdravila.

,,Dobrý den." Odpověděl pán za pultem.

,,Chtěla bych tetování, ale nejsem objednaná. Šlo by to hned?" Zeptala a on se usmál.

,,Samozřejmě." Řekl a naznačil ať jdu za ním.

Došli jsme do studia a já si sedla na židli.

,,Chtěla bych sem mezi prsty." Ukázala jsem a on kývl.

,,To bude hned." Řekl. ,,A co by jste tam chtěla?" Dodal.

,,H." Odpověděla jsem jednoduše a on s úsměvem přikývl.