teacher /h.s. cz/

38) telefonát✔️

K tomuhle dílu mi strašně pomohl videoklip k perfect:D
-A

Pohled Harryho

Zrovna jsem dorazil do svého apartmá, kde teď budu bydlet.

Starý známý vlastní hotel v New Yorku, tak jsem mu zavolal a on řekl, že mě tu nechá bydlet za nějakou lepší cenu.

Je to sice daleko od místa, kde jsem bydlel naposled, ale potřeboval jsem to. Potřeboval jsem prostě zapomenout, vyčistit si hlavu.

Zazvonil mi telefon a já tajně doufal, že je to Tiffany. Cizí číslo.

,,Styles u telefonu." Zachraptěl jsem.

,,Tady Liam." Ozvalo se z druhé strany a já najednou zbystřil.

,,Co se děje?" Zeptal jsem se.

,,Asi je tu problém. Teda nepovažoval bych to za problém, ale.." Zasekl se uprostřed věty.

,,Ale co?!" Řekl jsem přísně.

,,Zjistila, proč učím na škole." Vydechl a já se opravdu naštval.

,,Jak?" Zeptal jsem se už klidněji.

,,Řekl jsem jí to." Zněl nervózně. No, měl důvod být nervózní.

,,Ty kreténe jsi tam jeden zasranej den a ona už to ví?" Štěkl jsem.

,,Sorry." Řekl.

,,Nech to být, nějak to vyřeším." Řekl jsem a položil to. Neschopnej blbec.

Kopl jsem do nočního stolku a následně jsem se posadil na postel. Dal jsem si hlavu do dlaní, nevěděl jsem co dělat.

Chtěl jsem vědět, že je v pořádku, ale ne tímhle způsobem. Chtěl jsem tam být s ní, usínat vedle ní, líbat jí na krku. Říct jí, že ji miluju. Ale nic z toho jsem nemohl.

Povzdechl jsem si a vytáhl mobil z kapsy. Vytočil jsem její číslo. Po asi třetím zvonění to vzala. Poskočilo mi srdce.

,,Co chceš." Řekla protivně.

,,Chci se omluvit."

,,Už hodněkrát jsi se mi omluvil."

,,Mrzí mě to. Nebylo správný říkat Liamovi, aby nastoupil na tvojí školu, ale nesmíš se mi divit. Kdyby jsi někoho milovala tak moc, ale musela by jsi odejít, nezajímalo by tě snad, jestli je v pořádku? Jestli je šťastný? Tohle všechno dělám jen proto, abych věděl jak ti je. Abych měl tu jistotu, že jsi šťastná. A když jsem se kvůli tobě přestěhoval až do New Yorku, tak tě nemůžu hlídat sám. Jsem od tebe zkurveně daleko, Tiff. A ničí mě to." Dokončil jsem svůj monolog, ale nikdo neodpověděl. Uslyšel jsem vzlyk a já přesně věděl, co se děje.

,,Nebreč prosím." Šeptl jsem.

,,Už mi prosím nevolej. Miluju tě." Řekla a hned to položila. Naskočila mi husí kůže.

Opravdu to řekla nebo jsem paranoidní? Pokud mě miluje, proč spolu nejsme? Sice jsem byl její učitel, ale teď už ne. Nic mezi námi nestojí, až na těch pár kilometrů.

Pocit, když jsem uslyšel ty dvě jednoduchý slova byl nepopsatelný. Něco ve mně se zrodilo, ale jakmile mi došlo, že jsem jakoukoliv šanci s ní být zahodil, postupně to zase umíralo.