„Co je?" zeptal se Ashton, když se na něj Luna usmívala.
„Nic, jen, fakt dobře na to hraješ," špitla a odvrátila od něj pohled.
„Děkuju, taky máš ráda hudbu?" usmál se.
„Jo, hudba a literární vyjádření, to je moje," odpověděla.
„Já miluju hudbu," špitl.
„Všimla jsem si," usmála se.
„Víš, chtěl bych toho hudbou tolik říct, ale jediné, co dokážu je poskládat tóny," posmutněl.
„Já to mám přesně naopak, mám milióny textů a žádnou hudbu," špitla.
„Možná bychom mohli něco složit spolu," odpověděl.
„Možná ano," řekla.
„Ashtone, Luno, nevybavujte se, jinak vám napíšu poznámku," napomenula je učitelka.
Luna se raději začala věnovat svým myšlenkám, které se honili kolem Ashtona.
Myslela si, že je to jeden z těch typicky namyšlených kluků, ale začala zjišťovat, že se v něm mýlila.
