„Brácho?" ozvala se Luna, když dorazila domů.
„Kde jsi byla? Volal jsem ti asi mikionkrát," špitl a drtil ji v objetí.
„Jen jsem chtěla, aby jsi věděl, že si toho vážím, vždycky jsi všechno dělal pro mě a já chci, aby jsi byl šťastný a teď, když máš holku a možnost kariérně postoupit výš, nechci být ta zábrana," odpověděla dívka.
„Takže pojedeme spolu? Přestěhujeme se tam?" zeptal se nejistě.
„Jen pod podmínkou, že můžu každý víkend jezdit sem, za Ashtonem," řekla a sklopila zrak.
„Kdo je Ashton?" vykulil oči.
„Můj kluk," pošeptala Luna.
„Hele, ale kdyby ti ubližoval, tak mi řekneš, jasný?!" zvýšil hlas.
„Děkuju bráško," objala ho a hlavou se opřela o jeho hruď.
Mezitím, co byl bratr Luny seznámen s celou situací, nic netušící Luna pořád věřila tomu, že odjedou jen oni tři.
„Jsem rád za to, jak jsi se rozhodla," usmál se.
„Ale Ash mi bude chybět," řekla tiše.
„Já vím Luno, ale jsem si jistý, že to i přes to všechno zvládnete," naznal její bratr a políbil ji do vlasů.
„Kdy se odjíždí?" zeptala se.
„Za pár dní," pošeptal.
