„Dobré ráno Luno," špitl Ashton, když se dívka probudila.
„Dobré Ashi," usmála se a objala ho.
„Nachystal jsem nám snídani," odpověděl.
„Děkuju ti, za všechno," pošeptala.
„Luno, v klidu si to sněz a potom tě někam vezmu, ano?" zeptal se Ashton.
„Jo, ráda s tebou zmizím, nechci domů," odpověděla.
„Měla by jsi, tvůj bratr se o tebe určitě bojí Luno," řekl Ashton a pohladil ji po tváři.
„No právě, já nechci pryč Ashtone," špitla a objala ho kolem pasu.
„Měla by jsi tomu dát šanci, máš možnost být víc se svým bratrem," odpověděl.
„Ale nebudu s tebou a budu víc s bratrem a s jeho holkou, kterou ani neznám," řekla.
„Určitě si ji oblíbíš a neboj, budeme se vídat, to ti slibuju," pousmál se.
„Proč jsi si tím tolik jistý? Já tomu narozdíl od tebe moc nevěřím," pošeptala.
„Protože to vím Luno, zvládneme to," odpověděl.
„Přála bych si, aby to byla pravda," dala si do pusy kousek ovoce.
„Uvidíš, že to bude mnohlem lepší, než si dokážeš představit," usmál se.
„Ale pořád tam nebudeš ty," špitla.
„Teď o tom nebudeme mluvit, dobrou chuť zlato," odpověděl a zacpal ji pusu jídlem.
