Ashton a Luna došli do kavárny, kde se posadili k oknu.
On šel objednat a Luna mezitím pozorovala kapky, které stékaly po skle dolů a vzájemně se do sebe vpíjely.
„Líbí se ti děšť?" zeptal se a tím ji vyrušil z přemýšlení.
„Jo, takhle z okna je to pěkné, ale jinak ani ne," odpověděla.
„Někdy bych chtěl být volný, jako ty kapky," řekl.
„Děkuju," pousmála se Luna, když jim servírka donesla kávu.
„Ať vám u nás chutná," odpověděla a položila před ně i malé dortíky.
„Co sem ti dlužná?" zeptala se Ashtona, který sledoval servírku.
„Alespoň mě vnímej, když už jí čumíš na zadek," řekla.
„Cože?" otočil se k ní zpátky.
„Co na ni vidíš? Její zmalovaný xicht? Nebo ten zadek jako bagr?" zeptala se.
„Ne že bych tě nějak sledoval, ale máš rozhodně hezčí zadek," neubránil se poznámce a ušklíbl se.
„Myslela jsem, že si popovídáme o něčem jiném, myslela jsem, že nejsi jeden z těch borečků, co pořád myslí na sex," naznala Luna a začala se zvedat.
„Počkej, já to tak nemyslel, ještě mi dej prosím šanci," odpověděl a letmo se dotkl její ruky.
„Dobře, poslední," řekla a posadila se.
„Děkuju, ale teď už dobrou chuť," pousmál se.
„Trefil ses, jiný sladký věci nejím," odpověděla s úsměvem.
„Myslím, že to není jen náhoda," pošeptal si sám pro sebe.
