Please don't cry my girl (Chris Evans)

Proč jste takový idiot?

Stála jsem před velkou budovou v NY. V té budově se má dnes odehrát rozhovor mezi mnou a idolem všech žen a mladých dívek-Chrisem Evansem. Opravdu jsem se strašně těšila na toho idiota. Vím, že by se snad všichni chtěli setkat s hercem, co ztvárnil kapitána Ameriku, ale mě to spíše vadí, protože to, co jsem o něm slyšela od jiných reportérů nebo potom, co jsem viděla nějaké rozhovory, opravdu nemám potřebu se s ním setkávat. Větší namyšlenec snad ani není.

Najednou mi zazvonil mobil. Vytáhla jsem mobil z kapsy a koukla se na obrazovku. Volal mi táta. Přijala jsem hovor a připravovala se na noční můru.

,,Už můžeš jít. Čekají tu na tebe."

,,Vážně tam musím?"

,,Daisy! Ty se ještě ptáš?"

,,Dobře no..." zaklela jsem a típla náš hovor.

Vešla jsem otráveně do budovy, kde se odehrálo mnoho rozhovorů mezi mnou a slavnými hvězdami. Byla jsem v té budově skoro jako doma.

,,Tady je moje malá Daisy!" vykřikl otec na schodech s rozevřenou náručí.

,,Tak už mi prosím neříkej" řekla jsem otráveně a objala ho.

,,Promiň" zasmál se.

,,Už je tady?" zeptala jsem se a odtáhla se.

,,Ano" odpověděl táta a ukázal na místnost po jeho levé straně.

Zakroutila jsem očima a šla do místnosti. Před dveřmi jsem se zastavila a zhluboka se nadechla. Otevřela jsem dveře a vešla do malé útulné místnosti. Byly tam dvě červená křesla a kolem nich byly tři velké kamery a umělá osvětlení. Po stěnách byly vylepené plakáty s Avengers, ale nikde jsem neviděla "Pana Božského".

Sedla jsem si do křesla a opakovala si všechny otázky, na které se musím zeptat.

,,Domluvte to na osmou hodinu! Rozumíte?!" ozval se za mnou mužský hlas.

,,Rozumím..." řekla roztřeseným hlasem žena.

Otočila jsem se a spatřila Chrise. Zalapala jsem po dechu, když se objevil u mě a já si všimla jeho upnutého véčkového trika, které měl na sobě.

Klid Daisy... Možná je neskutečně sexy, ale je to idiot a ty jsi v práci.

,,Dobrý den" řekl bez výrazu a podal mi ruku.

,,Dobrý den" usmála jsem se a potřásla mu rukou.

Povzdechl si a sedl si do svého křesla.

,,Můžeme začít?" zeptala jsem se.

,,Klidně" řekl a prohrábl si své dokonale upravené vlasy.

,,Takže... Jaké to bylo hrát superhrdinu?" zeptala jsem se klidným hlasem a koukla se na něj.

,,Bože... Nemáte tam něco originálnějšího?" zeptal se otráveně.

,,Jste si se Stevem v něčem podobní?" usmála jsem se, ale když jsem zaregistrovala jeho otrávený obličej, úsměv mi hned zmizel.

,,Něco jinýho?" protočil očima.

,,Tak fajn... Proč jste takový arogantní, namyšlený idiot?" zeptala jsem se.

,,Konečně něco originálního!" zasmál se.

,,No, tak to se dívím, že se vás na to neptá více lidí" usmála jsem se ironicky a čekala na jeho reakci.

,,No, holky v posteli moc nemluví" mrkl na mě.

Vážně tohle řekl? Dělá si ze mě srandu? Chová se naprosto neprofesionálně.

,,Už vám někdo řekl, že jste idiot?!" zvýšila jsem hlas.

,,Ano, zrovna vy tak před minutou" zasmál se.

,,Myslím, že tady končím" řekla jsem naštvaně a zvedla se.

,,Líbíte se mi" řekl a zvedl se.

,,Tak to nejste první" usmála jsem se a mířila ke dveřím.

,,Ooo drsná... Ty mám v posteli nejradši!" zakřičel.

Naštvaně jsem vyšla z místnosti, ale zastavil mě táta.

,,Co se stalo?" zeptal se nechápavě.

,,Nic" odsekla jsem a šla dál.

,,Počkej Daisy!" okřikl mě táta.

,,Jedu domů!" zakřičela jsem nazpátek a seběhla schody.

Bože to je takový kretén. Nechápu, jak se někdo takhle dokáže chovat. Měla jsem mu poděkovat za zkažení celého dne.

Doma

Seděla jsem na gauči v obýváku a čekala na otce, až mi vynadá za tu scénu, co jsem tam předvedla.

,,Wow! Nevím co jsi tam dělala, ale Chris chce s tebou další schůzku!" vykřikl nadšeně táta, když přišel do obýváku.

,,Cože?" koukla jsem se na něj zděšeným pohledem.

,,Máš mu zavolat a domluvit se na dalším rozhovoru.. Tenhle se prý nepovedl"

,,Ale... Nemám na něj číslo" snažila jsem se vymluvit.

,,Tady" řekl a podal mi malý papírek.

Rozevřela jsem papírek a tam bylo opravdu napsané jeho číslo. Nechápu, proč se se mnou chce sejít, ale já se rozhodně s ním sejít nechci.

,,Tati, ale já se s ním znovu nechci sejít." špitla jsem.

,,Prostě půjdeš" řekl přísně.

,,A musím mu volat?" zeptala jsem se a znovu se koukla na papírek.

,,Ano musíš" procedil mezi zuby a odešel.

Povzdychla jsem si a vzala si mobil. Vytočila jsem jeho číslo a čekala, až mi to zvedne.

,,Ano?" ozval se v telefonu známý hlas a já najednou ztuhla a nevěděla, co říct.

Ahoj:) Je tady první kapitola téhle FF:) Sice je krátká, ale to jen proto, že je to první kapitola:) Ostatní budou samozřejmě delší^^Určitě mi pište, jestli chcete pokračování:33^^