Please don't cry my girl (Chris Evans)

Osobní prostor

Ráno mě vzbudil nepříjemný zvuk zvonku. Neochotně jsem otevřela svá víčka a zacpala si uši.

,,Dojdi tam... To bude babička!" zakřičel ospale táta z vedlejšího pokoje.

Povzdechla jsem si a sešla po schodech dolů. Otevřela jsem dveře a hned dostala dva šoky. První byl ten, že mě ovanul studený vítr a sníh a druhý byl ten, že přede mnou stál Chris a pobaveně mě sjížděl pohledem. Vyjekla jsem a schovala se za dveře, aby nespatřil mé rudé tváře, ale hlavně, aby neviděl moje pyžamo, což byly  krajkované kalhotky a tílko, ale stejně bylo pozdě. Prej babička!

,,Co tu děláš?" sykla jsem.

,,No, bylo jsme přeci domluvení na to, že pro tebe ráno přijdu" zasmál se.

,,Úplně jsem na to zapomněla, tak počkej tady." běžela jsem do pokoje pro nějaké lepší oblečení. Vzala jsem si uplý svetřík a černé kalhoty. Poté jsem si upravila vlasy, nalíčila se a mohla jít mezi lidi.

,,Ale no ták... Ten úbor, co jsi měla předtím byl mnohem lepší" zaúpěl, když jsem vyšla ven.

,,Na šlapku se hodil více, že?" probodla jsem ho pohledem, ale když jsem spatřila jeho nevinnou tvář, můj vztek vůči němu se ve mně rozplynul, jako kouř z cigarety.

,,Víš, to je jedna z věcí, proč tu jsi se mnou. Omlouvám se, že jsem ti to řekl" sklopil pohled.

,,Všiml sis, že začalo sněžit?" zpanikařila jsem. Do háje. Co jsem to řekla? Vím, že jsem nechtěla, aby se to rozebíralo více, protože nerada řeším takové věci, ale mohla jsem aspoň říct, že mu odpouštím.

,,Nevšiml, ty jsi zajímavější" usmál se. Tak dobře, nalijeme si čistého vína. Při téhle odpovědi jsem málem ztratila pojem o všem, co existuje. Možná je to šílený děvkař, ale s ženami opravdu mluvit umí.

,,Půjdeme někam?" zeptal se.

,,V téhle zimě?" zhrozila jsem se, protože byla opravdu velká zima. Možná nebyl tak dobrý nápad, vzít si jen svetřík.

,,Na" přehodil mi přes ramena jeho bundu.

,,Díky" špitla jsem a pozorovala, jak má na rukou husinu. ,,Není ti náhodou taky zima?" nadzvedla jsem obočí.

,,V pořádku" křečovitě se usmál.

,,Vem si jí zpátky" podala jsem mu bundu.

,,Mám lepší nápad" mrkl na mě.

,,Povídej"

,,Půjdeme ke mně domů" zazubil se.

,,Co?" zeptala jsem se nevěřícně. Skoro se neznáme a on mě pozve k sobě domů? No, on si zve každý večer domů jinou holku, takže to není zas tak zlé.

,,Neboj, jako kamarádi" zakroutil očima.

,,Tak fajn" kývla jsem hlavou. ,,Jak daleko bydlíš?"

,,Kousek, ale klidně tě může nést v náručí" poslal mi pusu a zasmál se.

,,To radši půjdu po jedný noze" ironicky jsem se usmála.

,,Řekla sis o to sama" pohlédl na mě vyzívavě a stoupl si na jednu nohu.

,,Co zkoušíš?" koukala jsem na něj pobaveně.

,,Když doskáčeme po jedné noze k tomu druhému sloupu, půjdeš pěšky ke mně, ale když tam nedoskáčeme, tak tě vezmu do náruče" vyplázl jazyk, jako malé dítě.

,,Dobře" řekla jsem odhodlaně a stoupla si vedle něj na jednu nohu.

,,3...2...1..." odstartoval to a začli jsme skákat po jedné noze ke sloupu. Lidé kolem nás si museli myslet, že jsme totální blázni, ale bylo mi to jedno. Musím uznat, že to byla docela sranda, nebo spíše Chris byl legrační.