Please don't cry my girl (Chris Evans)

City

,,Co se děje?" rozespale několikrát zamrkal a protáhl se.

Ty všechny city, které jsem k němu chovala, vyplouvaly na povrch. Nedokázala jsem ty city popsat. Nedokázala jsem určit to, co k němu přesně cítím, ale věděla jsem, že když jsem se probudila v jeho náruči, tak jsem se v tu chvíli cítila naprosto v bezpečí.

Někomu by to připadala jako maličkost, ale pro mě to byl jeden z přelomových okamžiků. Uvědomila jsem si, že k němu něco cítím a to mě dohánělo k šílenství.

Rychle jsem vstala a couvala, co nejdál od něho. Všechny problémy mi spadly na hlavu a já věděla, že začínám panikařit.

Narazila jsem zádama na zeď a sesunula se k zemi. Nechápala jsem, proč se tak chovám, proč se bojím těch zatracených citů. Nic jsem v tu chvíli nechápala.

Možná jsem se bála kvůli tomu, že jsem k nikomu nic takového necítila a věděla, že už nebudu moct myslet jen na sebe, ale i na něj. Nebudu se bát jen o sebe, ale i o něj.

Byla jsem sobecký člověk a chtěla to změnit, ale nechtěla, aby to bylo kvůli člověku, kterému jsem jedno.

,,Daisy!" vykřikl Chris, rychle vstal z postele a běžel ke mně. To bylo přesně to, co jsem nechtěla, aby dělal.

,,Proč jsem se probrala v tvém objetí?" ruce jsem měla položené na svých kolenech a čekala, až mi vše vysvětlí.

,,No..." začal, ale hned se odmlčel a klekl si naproti mě.

,,No?" naléhala jsem se strachem v hlase. Jako bez zraku jsem zírala na podlahu a doufala, že se mé city jen spletly, že jsem jen puberťačka, které na něm nezáleží, ale poté jsem se podívala do jeho očí a tušila, že jsem naprosto v háji.

,,Vzbudila jsi mě, protože ses stále převalovala, něco jsi mumlala a byla jsi strašně spocená. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem si tě vzal do náruče a ty ses pomalu začala uklidňovat," zvedl nepatrně koutek úst a díval se na mě pohledem, který říkal, že je vše v pořádku, ale nebylo. Nic nebylo v pořádku.

,,Uklidnila jsem se?" nedokázala jsem věřit tomu, že na mě působí i ve spánku.

Kývl na souhlas a vzal mé ruce do svých. Cukla jsem sebou, ale nesnažila jsem se mu vytrhnout. Potřebovala jsem ho v tu chvíli, i když jsem si byla vědoma toho, že to není správné.

,,Jsi v pořádku?" starostlivě si mě prohlížel. Chtěla jsem mu lhát a říct, že ano, ale nedokázala jsem to.

,,Ne," zavřela jsem oči a na tvářích mě pálila osamocená slza.

Nic neřekl a přitáhl si mě za nohy k sobě. Chvíli se na mě díval, ale já jsem mu nevěnovala ani jediný pohled. Nakonec kolem mě obmotal své paže a přitiskl si mě na hruď.

Položila jsem si hlavu na jeho hruď a prsty přejížděla přes jeho tetování. Bylo to uklidňující, ale i depresivní. Uvnitř mě jsem pociťovala neskutečné teplo a stejně, jako včera večer jsem skoro nedokázala popadnout dech.

Pravou rukou mě přidržoval, abych se nezhroutila a druhou mě hladil po zádech.

V tu chvíli jsem měla všechno. Pociťovala jsem štěstí, radost, ale i smutek a bolest, která se mi vytvářela na hrudi.

,,Tohle nemůžeme. Už ne, Chrisi," zvedla jsem hlavu, abych se mu mohla dívat do očí

Jeho výraz se neměnil. Nic neřekl. Jen mi daroval polibek na čelo a mně z očí opět začaly téct slzy. Tohle gesto bolelo. Tak moc tohle malinké gesto bolelo.

Už nebylo cesty zpět. Už jsem nedokázala najít zadní vrátka, které by říkaly, že on byl pro mě jen žert.

,,Chrisi," začala jsem, ale nevěděla, co mu chci vlastně říct. ,,Já tohle nedokážu," zakroutila jsem hlavou a nějakým záhadným způsobem jsem se dostala z jeho sevření.

,,Co nedokážeš?" rychle se zvedl a se starostí v očích nechápavě nakrčil obočí.

,,Být s tebou. Být v tvé blízkosti," rozhodila jsem rukama a snažila se zastavit slzy.

Podíval se na mě tak, že na to nikdy nezapomenu. V jediném pohledu bylo tolik bolesti a zranitelnost, že jsem musela odvrátit pohled. I přes ty všechny slzy jsem tohle viděla.

Chtěla něco říct, ale přerušilo ho klepání na dveře. Rychle jsem se rozeběhla k oblečení, které jsem měla připravené na dnešek a běžela do koupelny, kde jsem se zamkla. Nechtěla jsem, aby mě někdo takhle viděl.

Když rozhovor skončil, dala jsem si dohromady, že to musel být majitel téhle chatky, protože nám přál pěkné ubytovaní a podobně.

,,Daisy," zaklepal Chris na dveře od koupelny.

,,Jen se upravím," pokoušela jsem to oznámit bez vzlyků, ale moc se mi to nedařilo.

,,Dobře," hlesnul.

Oblékla jsem si černé kraťasy a bílé tílko. Přešla jsem k zrcadlu, učesala se a nanesla korektor na kruhy pod očima.

Zhluboka jsem se nadechla, zmáčkla kliku a otevřela dveře. Chris seděl na posteli, ale hned jak mě spatřil, vyskočil na nohy.

,,Co jsi tím-"

,,Dnes je venku opravdu krásně, že? Půjdu se projít po pláži," přerušila jsem ho s úsměvem od ucha k uchu. I když jsem se tvářila, jak nejšťasnější dívka na planetě, tak opak byl bohužel pravdou.

,,Co to má znamenat?" nechápal. Ignorovala jsem ho a šla ke dveřím. Vyšla jsem ze dveří a pomalým krokem šla směrem k pláži. ,,Daisy!" zakřičel na mě Chris a doběhl mě. Měl na sobě stále oblečení ve kterém spal a mé oči znovu zabloudily k jeho hrudi. Přestaň, Daisy! Musíš si uvědomit, že když se od něj budeš držet dál, tak se tvé city vůči němu ztratí. Napomínala jsem se a svůj zrak přesunula na exotický stánek s pitím.

Zrychlila jsem krok a dorazila ke stánku. Chris šel stále za mnou a něco říkal.

,,Dobrý den," pozdravila jsem muže, který prodával alkoholické nápoje.

,,Dobrý den," odpověděl s francouzským přízvukem. Měl snědou pleť, pronikavé hnědé oči a hnědé vlasy. Byl opravdu pohledný, ale i u stánku jsem nedokázala Chrise dostat z hlavy.

Objednala jsem si drink a chvíli si s ním povídala. Jmenoval se Tom. Skoro celou dobu jsem se smála, ale ne kvůli tomu, že by řekl něco vtipného, ale kvůli tomu, že mi to pomáhalo aspoň na sekundu zapomenout na Chrise, i když seděl vedle mě a probodával muže pohledem.

,,Ehm," odkašlal si muž a naklonil se ke mně. ,,Tohle je váš přítel?" zeptal se, pohladil mě po tváři a mně se zamlžilo před očima.

,,O-on? N-ne," koktala jsem. Bohužel. Chris zaťal pěsti a sledoval Toma, který mě hladil po tváři. Nahlas jsem polkla a sledovala jeho ruku. Nechápala jsem, co to na mě Tom zkoušel. Znali jsem se sotva hodinu, takže se mi to zdálo docela divné a směšné zároveň.

,,Tak to by stačilo," vyskočil Chris ze stoličky a chytl Toma za límec košile.