Venku už je tma. Je půl šesté a já sedím v křesle u sebe v pokoji a přemýšlím. Držím horký čaj a snažím se zahřát. Úplně slyším, jak mi tluče srdce. Bum, bum, bum... Venku začal padat sníh. Už slyším křik dětí, které se z něj radují. Jak ale mužů v tomto počasí zjistit správné odpovědi na mé otázky.
Slyším, že si dědeček pustil televizi. Dědeček! To je ono. Mohu se ho na vše zeptat, třeba by znal na vše odpověď. Blbost! Proč by mi to teď říkal, když mi to neřekl celých 12 let. Zhasínám lapmičku a lehám si pod peřinu. Jsem tak unavená, že usínám dřív než by řekl švec.
Zdá se mi zvláštní sen.: Stojím na římse kamenného mostu a shlížím z něj dolů. Najednou cítím, že do mě někdo lehce strčil. Otočím se, abych mu řekla, ať toho nechá, ale v tom do mě ten někdo strčí víc a já z toho mostu padám do řeky. Čekám tvrdý náraz, ale ten nepřichází. Místo něj jen stojím v nějaké bílé chodbě. Je tam spoustu lidí a volají něco v tom smyslu: ,, Ty jsi naše spása. Ty jsi ta silná a pevná. Pomoz nám prosím. '' Chci jim odpovědět, že nevím jak jim mužů pomoci, ale už jsem zase v jiné místnosti a držím knihu. Je krásná. Obalená v hnědé kůži a protkaná zlatou nití. Když ji otevřu, je v ní vysvětlení. ,, Naší spásou bude mladá dívka, bude silná a pevná. Nebude o nás nic vědět, takže jí budeme muset vše vysvětlit. Osvobodí nás a my budeme konečně volní! ''
Ahoj všichni, tak tohle je můj první příběh, který jsem někde zveřejnila. :) Na češtinu jsem fakt levá, takže se prosím nezlobte za chyby. Doufám, že se vám příběh bude líbit, jestli ne klidně mi to napište - vítám i kritiku. ( kdyby to byly pochvaly, byla bych radši ;) )
☆ Klára ☆
ČTEŠ
ZTRACENÉ JMÉNO
FantasyAhoj, jmenuji se Madison. Tedy... vlastně nejspíš ne... Poté co se u našeho prahu objevila ta žena... jak jen to říkala, že se jme... Laura! Byla to starší žena. Měla podobnou postavu jako já a skoro stejný obličej, jen vlasy měla blonďaté, skoro až...
