ZTRACENÉ JMÉNO

LÍSTEČEK

Probouzím se ve tři ráno. Snažím se znovu usnout, ale nějak mi to nejde. Potichu vycházím z pokoje a jdu dolů si udělat ovocný čaj. Jsem zvědavá, kdy se mi Laura ozve. Už se chci dozvědět víc.
Ráno se probouzím v obýváku na pohovce. Na stole leží vychlazený čaj. Můj noční vychlazený čaj. Zamyslím se a hrozně se leknu, když vidím dědu před sebou. ,, Dobré ráno, co tak brzy? '' začne. ,, V noci jsem nemohla spát, nakonec jsem usnula tady. '' řeknu já. Nastane chvíle ticha. ,, Chceš si povídat o tvé mamince? '' zeptá se mě nakonec. Přikývnu. ,, S tvým otcem se poznala, když oba studovali v zahraničí. Vzali se, když jim bylo 25 let. Ty ses jim narodila o dva roky později. Byli jste všichni hrozně štastní, dokud... dokud se nestala ta autonehoda. Tři mrtví - tvůj otec, nějaký mladý kluk a jeho kamarádka. To ti byly 4 roky. Laura, tedy tvoje mamka se z toho složila, když se vzpamatovala, něco se stalo, ale o tom ti řekne ona sama. Došla za mnou a poprosila mě, abych si tě vzal do své péče. Udělal jsem to. Věděl jsem, že se něco stalo, ale radši jsem ani nechtěl vědět co. Chtěl jsem tě za každou cenu ochránit... Nic jsem o ní nevěděl, do té doby, než tě chtěla vidět. Jak už jsem ti říkal včera, nesouhlasil jsem s tím a tak jsme se teda domluvili, že ti potom napíše. A opravdu. Včera ti přišel ten dopis. '' když dořekl poslední větu, podíval se na mě tázavě. ,, Ten den, jak u nás někdo zazvonil a ty jsi šla otevřít dveře... byla to Laura, že? '' řekne nakonec. Vykulím na něj oči. ,, Ty si ji viděl, nebo, nebo... jak si to uhodl? '' ,, Nóó... Ano, viděl jsem ji, ale jenom chvíli. Ona si mě nejspíš také všimla, proto tak rychle zmizela. '' Áha, tak proto... ,, Dědečku, já se s ní chci sejít. '' vypadne ze mě. ,, Já vím. '' řekne jenom a přitáhne si mě blíž k sobě.
Když jdu do školy, snažím si dát dohromady všechny informace, co už vím. Tak za 1. Našla jsem svojí mamku, tedy ona našla mě. Za 2. Má nejspíš nějaké problémy, které souvisí se mnou. Za 3. Jsem silná a pevná a někdo ode mě potřebuje nejspíš pomoct. A za 4. Nejsem Madison, ale Irma. U čtvrtého body se zamyslím. Vždycky mi připadalo, že se ke mně to jméno Madison vůbec nehodí, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se mohla jmenovat nějak jinak.
První hodinu máme biologii. Na bižuli jsem opravdu antitalent. Takže se ani nedivím, když z testu dostanu 4. Poté je dlouhá éra předmětů, které mi jakštakš jdou a potom konečně mužů jít na oběd.
Když se vracím do šatní skříňky, abych si vzala věci a mohla jít konečně domů, spadne mi na zem nějaký lísteček. Nejdřív si ho vůbec nevšimnu, ale když odcházím, přilepí se mi na botu. Poznám, že je od Laury, vlastně mamky. Budu si muset zvyknout, na to, že mám mámu. Její písmo je tak krásné, že se mi z něj až tají dech. Na lístečku stojí.: ,, Znovu vás zdravím slečno Madison, nevím, zda vám dopis přišel, každopádně jste mi neodepsala. Proto píši znovu. Mohly by jsme se sejít zítra ve čtyři v té kavárně na rohu. Budu tam na vás čekat. '' Podpis chybí, ale já stejně vím, že ten vzkaz je opravdu od matky. Jenom nechápu, proč je neustále tak tajemná. Proč prostě u nás nezazvoní a nedomluví se, se mnou na té schůzce osobně. Vlastě... možná to chápu, ale chci, aby mi to vysvětlila ona sama...

Zdravím vás všechny, tak co, ještě se vám to líbí? Potřebovala bych od vás, abyste mi to napsal ještě někdo jiný, než moje kamarádka Lenka. Já jen, aby jsem nepsala něco, co se líbí jenom Lence a ostatní to vůbec nezaujalo. Už zase se omlouvám za chyby. ☆ Klára ☆ :-)