ZTRACENÉ JMÉNO

DOPIS

Dnes už nesněží. Děti se ale pořád koulují, staví sněhuláky, nebo prostě skotačí. Když otevřu dveře do domu, cítím to krásné teplo. ,, Ahóój. '' zakřičím. Nikdo mi neodpoví. Asi není děda doma, no tím lépe pro mě. Nechci mu nic vysvětlovat. Kde jsem byla tak dlouho, proč jsem tam byla... Zuji se a svléknu si kabát. Jdu do kuchyně a na stole vidím ležet dopis a nějaký vzkaz. Nahlas si přečtu vzkaz. ,, Ahoj zlatíčko, šel jsem nakoupit. Uvidíme se potom doma. Děda '' vyhodím vzkaz do koše a přečtu si i ten dopis. ,, Milá slečno Madison, potřebuji se s vámi setkat. Odpověď s datem a časem naší schůzky mi prosím pošlete na adresu: Laura. '' Když dočtu poslední slovo, zarazím se a začnu se rozhlížet okolo sebe. Vím, že tu děda není, ale stejně z toho nemám dobrý pocit. Podívám se znovu na tu adresu. Laura ten dopis psala nejspíš na psacím stroji a ta adresa se tam pořádně neobtiskla. No, budu muset čekat dokud se mi neozve sama. Vložím dopis zpátky do obálky a jdu nahoru. Jen co schovám dopis do šuplíku, slyším cvaknutí dveří. Dědeček! Rychle se převléknu a už stojím dole a čekám, než si děda umyje ruce. ,, Koupil jsi mi něco? '' začnu. ,, Taky tě zdravím. '' odpoví mi. Ajaj.... ,, Promiň, ahoj, koupil jsi mi něco? '' začnu znova. Vytáhne z nákupní tašky čokoládu. Jak on to jen dělá, že ví na co mám chuť?! ,, Asi ti začnu říkat Děd Vševěd. '' řeknu mu a on se na mě usměje. Podívá se na stůl a řekne.: ,, Koukám, že jsi našla ten vzkaz. '' Přikývnu. ,, A... i ten dopis. '' podívá se na mě. Chvíli mlčím, ale pak zase přikývnu. ,, Od koho vůbec byl? '' zase se zeptá. Ach né, toho jsem se bála. ,, Byl od... '' začnu, ale jako by mi došla slova. Podívám se na něj. Všiml si toho, jak by ne?! ,, Byl od kamarádky, jela teď na pár týdnů do Belgie. '' dopovím tu větu. Snad mi to uvěřil. ,, Co jinak celý den doma? Co jsi dělal? '' zeptám se ho, abych odvedla pozornost. ,, Nic moc. '' odpoví. Chvíli oba mlčíme. Nakonec to ticho prolomím já. ,, Dědečku, proč mě vlastně moje maminka opustila? '' zeptám se konečně. Odpoví mi dřív, než to čekám. ,, Víš Madi, tvoje maminka nebyla obyčejná. Něco se stalo a kdyby tě neopustila, byla by jsi ve velkém nebezpečí. '' zaskočí mě to. Jak mohl vědět, že se ho na to zeptám. ,, Přečetla sis ten dopis, viď? '' zeptá se mě. ,, Ano. '' odpovím mu a obejmu ho. ,, Kdy se s ní chceš sejít? '' zašeptá mi do ucha. ,, Na termínu jsme se ještě nedomluvily. Adresa se tam neobtiskla. Budu muset počkat, dokud se mi neozve sama. '' odpovím mu. Teď mi to ale dojde. ,, Odkud to vlastně víš? '' zeptám se ho trochu rozzlobeně. ,, Chtěla tě vidět už před časem. Byl jsem proti a tak jsme se spolu domluvili, že ti napíše okolo Vánoc. Dnes, když přišel pošťák, přinesl ti ten dopis, poznal jsem její písmo a tak jsem věděl, že se mě na to zeptáš. '' odpoví.

Ahoj, tak co, líbí se vám to? Já jen, jestli mám pokračovat, nebo to utnout a už nikdy nic nenapsat. Zase se omlouvám za chyby. :-D ☆ Klára ☆