ZTRACENÉ JMÉNO

VYSVĚTLENÍ 1/2

O 3 měsíce později...

Dnes je 21. března. Dnes začíná jaro. Jdu ze školy a dívám se do mobilu. Čtu si tu zprávu od Laury. ,, Ať se ti daří. Mamka '' Tahle věta mi utkví v paměti. Našla jsme matku a potom ji zase ztratila, jak se mi asi může dařit?! Myslím, že dnes bych jí mohla napsat. Přijde mi to jako dobrý nápad, to datum se mi prostě líbí, navíc žádné datum s ní spojené nemám. ( možná naše nešťastné setkání ) Tak fajn. ,, Ahoj mami, jak se máš? Já se mám dobře. Chtěla bych se s tebou sejít, máš na mě čas? Prosím odepiš. Madison '' Nic lepšího mě nenapadlo. Zaklapnu mobil a strčím si ho zpět do kapsy.
Jen co dojdu domů už mi brní mobil. Jupí. Rozkliknu si tu zprávu. ,, Ahoj Madi, já se mám též dobře. Určitě si na tebe čas udělám, co třeba příští úterý v restauraci vedle té kavárny? ( tam do té kavárny bych radši nechodila ) Těším se na tebe. Máma '' Sjedu zády po stěně a usmívám se jako blbec. Jsem tak hrozně ráda, že mi odepsala a neignorovala mě, jak jsem si myslela, že bude. Musím jí vlastně odpovědět. ,, V úterý je to bezva. Taky se na tebe těším. Ahoj. Madison '' Přijde mi, že jsem po dlouhé době zase šťastná.
Utíká to strašně rychle, už je pátek, sobota, neděle - to už zase nemohu v noci spát, pondělí a konečně úterý. Teď už jenom přežít těch pár hodin ve škole. Nemohu se dočkat. Nesnáším těch pár hodin před něčím, na co se tak strašně těším. To ten čas pro změnu utíká hrozně pomalu. Když zvonek ohlásí konec mé poslední hodiny, vystřelím ze třídy jako první, a to je co říct! Ani se neobtěžuji si dojít na oběd, najím se v restauraci.
Do restaurace přiběhnu udýchaná. Máma tam ještě není, tak to jsem se nemusela tak honit. Posadím se k jednomu stolu u okna. Líbí se mi, jak to venku všechno zase začíná rozkvétat. ,, Ahoj Madi. '' Z mého snění mě probudí máma. ,, Ahoj... Mami, nebo snad Lauro? '' zeptám se, abych to zase nepokazila jako minule. ,, Hele, není zrovna moc hezký oslovovat svojí mámu jménem. '' odpoví mi a usměje se na mě. ,, Fajn! '' řeknu na to. ,, Přejděme k tématu, tak co si mi chtěla? '' zeptá se mě přímo. ,, Nepokaž to, nepokaž to. '' opakuji si v duchu. ,, Chtěla bych to ještě jednou vysvětlit. Ne, nebudu na tebe křičet. '' odpovím jí a potichu pro sebe si dodám. ,, Teda doufám. '' ,, Dobře. '' odpoví mi a začne. ,, Takže to, jak jsme se s tvým tátou poznali asi už slyšet nechceš, co? '' ,, Ne, to už jsem slyšela. 2x. '' odpovím jí a čekám co z ní vypadne. ,, Víš Madison... ty vlastně... Madison... nejseš... '' podívá se na mě. Můj výraz je úplně normální. ,, Ty jseš... '' pokračuje, ale já ji přeruším a dopovím tu větu za ni. ,, Irma. '' Udiveně na mě kouká. ,, Jak to víš? '' ,, No, když pomineme to, že si na naší adrese hledala nějakou Irmu, tak ti lidé v tom snu volali, že jsem silná a pevná a tyto slova jsou spojené s jménem Irma. '' odpovím jí. ,, V tom snu? '' znejistí. ,, No, ano. '' znejistím i já.

Ahoj všichni, už se blížíme ke konci... ještě 3 - 4 kapitoly bych chtěla napsat, ale uvidím... Doufám, že se vám kapitola líbila. Omlouvám se za chyby. Tahle kapitola je pro Julca_bff_L_V, rella7devon7fuera a Lenka_013 ☆ Klára ☆