Vrazila jsem do něj - Dramione

Kapitola 3 - To je zlaté posvícení

„Dobhé háno, Hehmiono."

„Dobré, Rone, dobré," odpověděla Ronovi Hermiona nazítří ráno při snídani. Ron už se cpal vaflemi s javorovým sirupem a pekanovými ořechy. Hermiona se rozhlédla po dlouhatánském stole. Vedle vaflí tu byly lívance s borůvkami, šlehaný tvaroh politý jahodovou omáčkou, ovesné placky s marmeládou, rozinková buchta, piškotová buchta s čokoládovou polevou, ovesná kaše s cukrem a mandlemi, čokoládový pudink, topinky s marmeládou a mnoho dalšího.

„Dnes je sladká snídaně!" uslyšela Hermiona nadšeného Seamuse, který právě vešel do síně, „Na tu jsem se těšil už od konce minulého školního roku!" zavýskl, že se po něm podívalo i pár učitelů.

„Sladká snídaně" byla bradavickým studentům servírována párkrát do roka, ta poslední byla právě na konci června. Jako minule, i dnes tu byly různé sladké speciality z celého světa, čímž si získala vysokou oblíbenost jak mezi žáky, tak mezi kantory. Dokonce i Snape vypadal, že mu vyšší hladina cukru trochu zvedá náladu. Docela pokojně poslouchal štěbetajícího profesora Kratiknota a dokonce se tvářil, že dnes ani nemá chuť zabíjet.

Hermiona chvíli přemýšlela a pak sáhla po šlehaném tvarohu.

„Kde je vlastně Harry?" otázala se Rona, když už chvíli pokojně žvýkala a došlo jí, že nikde nevidí svého kamaráda.

„V knihovně."

Hermiona se málem zadusila ovesnou kaší. „Kdeže je?" podivila se.

„Slíbilas mu, že mu pomůžeš napsat úkol do kouzelných formulí, ale nakonec jsi to neudělala. Takže Harry, aby to stihl, musel dnes vynechat snídani. Vezmu mu pár buchet, aby mu to nebylo líto. Mňam."

„Aha..." Hermiona na to úplně zapomněla. No jasně, v pondělí, seděli před krbem ve společenské místnosti, vybavilo se jí. „Hermiono, já vůbec netuším, jak to mám napsat. Pomůžeš mi prosím?" zeptal se jí Harry. Už pěknou půlhodinku zíral do prázdna, na stolku prázdný pergamen okusuje hrot brku.

„Ty víš, že ti pomůžu, ale nenapíšu to za tebe. Musíš hezky přijít se svými vlastními nápady," odpověděla mu.

„Jenže to má být hotové už do čtvrtka a já mám zítra famfrpálový zápas," zabědoval Harry. „Tak to budem muset stihnout během středečního večera," povzbudivě se na něj usmála Hermiona.

„A fakt to zvládnem? Nebude na to moc málo času?"

„Ale jasně že to stihnem. Když se budeš snažit..."

Jak jen na něj mohla zapomenout?

V rychlosti do sebe naházela zbytek tvarohu, ani nedopila hrnek čaje a vystřelila ze snídaně, směr knihovna. Doběhla hodně udýchaná. Harry seděl v rohu, soustředěním se mračil a snažil se něco sesmolit.

„U Merlina," vydýchávala se Hermiona, „Harry, promiň, já jsem na tebe úplně zapomněla!"

Harry překvapením vzhlédl. Hermionu tu vážně nečekal. Myslel, že mu nechce pomoci, aby taky někdy něco udělal sám. Včera večer ji hledal a Parvati mu řekla, že už šla spát. Nikdy by ho nenapadlo, že by Hermiona mohla na něco zapomenout.

„Eh... jasně, nic se neděje..."

„Tak... jak jsi na tom?"

Harry jí místo odpovědi podal z dvou třetin popsaný list pergamenu. Pozorně si ho přečetla a pak se zamyslela.

„Harry, sice už máš splněny téměř všechny body, ale má to být dlouhé dva svitky. Musíš to ještě nějak natáhnout. Co takhle tam přidat názorné příklady? Nebo tvoje vlastní zkušenosti, hm? A tady to máš moc stručně vysvětlené, to by se mělo mnohem víc rozpitvat..."