Vrazila jsem do něj - Dramione

Kapitola 10

Bradavický hrad měl kolem nádvoří něco, co vypadalo trochu jako renesanční podloubí, ačkoli byl postaven už v období rané gotiky. Mezi oblouky však byla nižší zídka; a na tuto arkádovou zídku si Hermiona o středeční obědové pauze sedla. Už dojedla, a tak nechala kluky ve Velké síni a sama si šla pročistit hlavu na čerstvý vzduch.

Vzduch byl příjemný a svěží, protože celou noc pršelo. Hermiona se zhluboka nadechla a zavřela oči. Již brzo už takovouhle příležitost nebude dostávat, protože přijde zima. Nějakým zvláštním způsobem najednou věděla, že za ní někdo stojí. Otevřela své oříškové oči a pootočila hlavu. Ten někdo mezitím přistoupil k ní.

„Ahoj," usmál se.

„Ahoj," široce se usmála Hermiona Malfoyovi na oplátku. Najednou jí jeho úsměv vůbec nepřipadal jako škleb, ale jako opravdový, nefalšovaný úsměv.

„Co tu sedíš tak sama?"

„Jen tak přemýšlím."

„Můžu si přisednout?"

„Jasně," znovu se usmála Hermiona a trochu se posunula na stranu. Malfoy si přisedl a z kapsy vytáhl sáček s bonbóny z Medového ráje.

„Karamelku?" nabídl jí.

Hermiona si jednu vzala a poděkovala. Chvíli sladkou kostku vybalovala a pak vložila do úst. Karamelka se jí v puse pomalu rozpouštěla a ona se cítila báječně.

Pootočila tvář doprava a dívala se na profil Malfoyova obličeje. Jakmile Malfoy otočil hlavu k ní, okamžitě se zase podívala rovně. Věděla, že ji Malfoy pořád sleduje. Trochu sklopila obličej a pousmála se.

Malfoy ji z legrace trochu strčil do ramene a Hermiona mu to oplatila.

„Hej, nešťouchej do mě!" ohradil se.

„Nemáš si začínat!" okřikla ho s vážnou tváří, kterou si ale neudržela dlouho a rozesmála se.

„Ještě jednu karamelku?" nabídl jí znovu.

„Ještě mám v puse tu první, ale tu druhou si stejně vezmu."

„Jak jinak," zvedl obočí Malfoy a naoko pohoršeně zavrtěl hlavou.

„Přesně tak," přisvědčila Hermiona.

Po chvilce ticha se jí zeptal: „Dneska máš trest se Snapem?"

„Jojo, ale teprve druhý. První část trestu jsem si totiž odpykala až včera, ten pondělní mi odpustil. Dokonce si ho ani nemusím nahradit!"

„A co po tobě chtěl?"

„Nic moc. Akorát roztřídit nějaký papíry. Pustil mě kolem deváté, tak snad to tak v pohodě bude i dnes."

Malfoy jen přikývl.

Jejich chvilku jim ukončil o pár vteřin později zvon, který ohlásil konec přestávky.

„Mám obranu proti černé magii," povzdychla si Hermiona.

„Já zas bylinkářství."

„Tak se měj."

„Ty taky."

Hermiona seskočila ze zídky do podloubí a vydala se do hradu. Malfoy na opačnou stranu, ke skleníkům. Oba dva si uvědomovali, jak moc zvláštní to bylo. Ale tak hezky zvláštní, pomyslela si Hermiona.

Bylo přesně čtyřicet tři a půl vteřiny před osmou, když Hermiona klepala na dveře Snapeova kabinetu ve sklepení, aby si odpykala další část trestu.