Vrazila jsem do něj - Dramione

Kapitola 11

Všední šeď následujících dní nebyla přerušena ničím než občasnými příjemnými konverzacemi s Malfoyem, když se náhodou s Hermionou potkali na chodbě, a nepříjemnými tresty se Snapem, který se choval tak nějak zvláštně. Specifičtěji to Hermiona nedokázala popsat.

Bradavičtí studenti se ani nenadáli, a už byla sobota, kdy se konala návštěva Prasinek. Venku bylo všechno, jen ne příjemně. Ledový vítr bičoval zdi hradu, přes mlhu nebylo vidět na víc než dvacet kroků a vzduch byl nepříjemně vlhký.

Harry, Ron a Hermiona vyrazili hned zrána. Sotva nakoupili v Medovém ráji, sedli si ke Košťatům na máslový ležák. Povídali si cekem o ničem, když Ron spatřil Cho. Seděla sama u stolku u stěny a nenápadně pokukovala po Harrym. Ron rýpl Harryho loktem do žeber. Po chvilce dohadování se Harry rozpačitě zvedl a šel si k ní přisednout. Hermiona se musela usmát, když viděla, jak se Cho celá rozzářila.

„U Merlinových vousů!"

„Co je, Rone?" vylekala se Hermiona, když její kamarád tak náhle vykřikl.

„Kolik je hodin?!"

„Půl jedenácté. Proč?"

„Mám schůzku s Levandulí v Čajovně Madame Pacinkové!"

„To ještě stihneš, utíkej!"

A tak se stalo, že Hermiona osaměla. Proč jen si nevzala nějakou knihu? Nebo aspoň mohla vylepšovat SPOŽÚS... Co má teď dělat?

Možná to bylo tím neznatelným množstvím alkoholu v ležáku; Hermiona se zkrátka zvedla a zamířila k známé zmijozelské trojici – Malfoyovi, Crabbovi a Goylovi.

„Ahoj. Můžu si přisednout?" Při otázce se ani trochu nezačervenala.

„No, eh, jasně," vykoktal nejprve trochu zmatený Malfoy.

„Takže, jak si užíváte návštěvu Prasinek?" lhostejně se zeptala Hermiona.

„Dobře. Škoda, že je venku tak hnusně, rád bych se prošel." Malfoy významně zvedl obočí. Hermiona nepochopila, co tím myslel...

„Příští týden je famrfpálový zápas, že?" změnila téma Hermiona.

„Jo."

„Prohrajete," ušklíbla se Hermiona, ale nemyslela to nijak zle.

„O tom si popovídáme příští týden," odvětil Malfoy.

„Jdu na záchod," oznámil Goyle.

„Aha..." pípla Hermiona.

„Goyle, kolikrát ti mám říkat, že mě to nezajímá?!" vyštěkl hlas Draco Malfoy iritovaně, „Nepůjdeš se projít?" obrátil se náhle k Hermioně s až překvapivým klidem.

Hermiona na chvíli jako by zkoprněla, ale rychle se otřepala a přisvědčila. Vstali, oblékli si kabáty a Malfoy se ani neobtěžoval rozloučit se s Crabbem, který stále ještě seděl u stolu, nechápavě na ně zíral a čekal na Goyla.

Jen co vylezli z dveří Tří košťat, začali toho litovat. Mezitím se totiž venku rozpršelo a mlha by se dala krájet. Hermiona hlouběji zanořila obličej do červeno-zlaté šály. Malfoy to po ní zopakoval, vzápětí však vytáhl hůlku a několika rychlými pohyby na oba mistrně seslal nepromokavé kouzlo.

„Dobrý!" pochválila ho Hermiona.

„Takže, slečno Grangerová," začal Malfoy, jen co vykročili, „jestli si dobře vzpomínám, jistí pánové pan Malfoy a pan Zabini měli mimo vaší osoby ještě jistou slečnu Láskorádovou pozvat na máslový ležák. Je tomu tak?"