Vrazila jsem do něj - Dramione

Kapitola 6

„Malfoy! Co tady, u Merlinových starých, používaných, nevypraných, roztrhaných trenek zas děláš?!"

„Nic, nic. Dělejte si, co chcete. Ale za třicet pět minut končí hodina, a vy ještě nemáte ani nachystaný přísady."

Hermiona se s hrůzou podívala na hodinky a potvrdila, že Malfoy mluví pravdu.

„Hele, Zabini. Už toho bylo dost, nemyslíš? Radši začnem něco dělat."

„Ale já tu knížku jako první stejně neotevřu."

Hermiona obrátila oči v sloup. „Malfoy?" Kde, u Merlina, je ten nesnesitelnej kluk, když ho člověk potřebuje? „Malfoy!"

„Už letím!" zavolal na ni Malfoy a pomaličku došel těch pět kroků k ní.

„Byl bys tak hodný a otevřel tu učebnici?"

„A proč bych to měl dělat?"

„Protože tady tvůj kamarád Zabini je naprosto nemožný umíněný parchant a otevřít ji nechce."

„Tak si ji otevři sama, ne?" nadzvedl Malfoy jedno obočí.

„Malfoy. No tak."

„Kouzelné slovíčko?"

Hermiona stála a kousala si ret. Pokoušela se něco říct, ale nějak jí to nešlo přes jazyk: „P-p-p..."

„No?" líně protáhl Malfoy.

„... P-pro-pros-s-sím..."

Malfoy se triumfálně usmál a nakonec učebnici konečně otevřel na straně padesát dva.

„Díky, Malfoy. Jsi ten nejúžasnější, nejlepší, nejdokonalejší a nejšikovnější kluk na světě," ušetřil ji Malfoy rozpaků a poděkoval sám sobě. Hermiona ho ignorovala a poslala Zabiniho pro ingredience.

„Malfoy, už klidně můžeš odejít. Nemusíš tu dělat křena."

„Nemusím, ale můžu."

„Dobře," povzdechla si Hermiona, „tak nesmíš tu dělat křena."

V té chvíli se vrátil Zabini s přísadami: „Grangerko, tady to máš, něco z toho vyčaruj, já ti do toho lézt nebudu, poněvadž jsem tady na to úplně levej."

Hermiona si posměšně odfrkla (jak může být „tady na to" úplně levej, když se dostal do přípravných hodin na OVCE) a dala se do práce. Malfoy už ji dál neotravoval (z části proto, že za ním nasupeně přidusala Parvati a začala na něj křičet, ať jde taky něco dělat, že ona to sama dělat nebude a že je příšerný idiot atakdále atakdále. Tím ovšem vyvrátila Malfoye, když tvrdil, že si lektvar chce Parvati připravit sama.) a Zabini vedle ní seděl, povzbuzoval ji a sem tam ze sebe vyrazil obdivný skřek, když lektvar změnil barvu nebo když se mu povedlo nakrájet fazolky na stejné kousky.

I přesto, že práce jí šla rychle od ruky, profesor Křiklan ohlásil konec hodiny mnohem dřív, než by si byla přála. Lektvar měla sotva ze dvou třetin hotový. Zatímco profesor kroužil po třídě a kontroloval lektvary, snažila se ten svůj rychle dokončit. A tak fazolky místo po dvanácti přidala do lektvaru už po pěti minutách. Jak byla nervózní, místo čtyřikrát proti směru zamíchala lektvarem čtyřikrát po směru hodinových ručiček. Rázem lektvar změnil barvu z azurové na bahnitě zelenou.

„Tady je něco špatně," poznamenal Zabini.

„NE! Do háje, do háje, to NE!" zařvala Hermiona na celou třídu. Všechny pohledy se stočily jejím směrem.