Vrazila jsem do něj - Dramione

Kapitola 9

Hermiona sledovala, jak Malfoy klátivou chůzí pomaličku jde k Filchovi a trochu rozpačitě si přebírá tři kyblíky a hadry. Otočil se na Hermionu a bradou kývl k oknům asi dvacet metrů od něj. Hermiona gesto pochopila a kývla na souhlas; společně s Daisy se vydaly umývat právě tato okna, Malfoy taktéž.

„Eeh... a teď jak?" se zvednutým obočím se zeptal Malfoy.

„V prvé řadě budeme potřebovat stoličku nebo židli, abychom na ta okna vůbec dosáhli," usmála se Hermiona.

Malfoy kývl na souhlas a vydal se ke školníkovi, aby se ho dožadoval něčeho, na co si budou moci stoupnout. Hermiona mezitím nenápadně vytáhla hůlku a tiše zašeptaným zaklínadlem ohřála vodu v kyblících, která už byla nepříjemně vlažná. Podívala se na Daisy a přiložila si ukazovák na rty. Kouzla mají přece zakázána. Daisy se však smála a vrtěla hlavou, že to nikomu nepoví. To už se ale vrátil Malfoy. V ruce držel hůlku a před ním se vznášely tři rozviklané stoličky.

„Lepší ten plesnivej dědek prý nemá," postěžoval si.

„To nevadí. Jestli to s námi spadne, aspoň budeme mít důvod, proč odejít na ošetřovnu a neúčastnit se trestu," plácla Hermiona. Notnou chvíli se ani jeden z nich smíchem nemohl nadechnout.

„Vy tři!" ozval se jim za zády ledový hlas, „Jestli okamžitě nezačnete pracovat, trest vám ještě prodloužím."

„Mizera," zašeptal Malfoy na Snapeovu adresu. Hermiona se tiše zasmála. Ani přes svou mrtvolu by to nepřiznala, ale toto dopoledne si zatím docela užívala. Na záhadu s rozházenou postelí si ani nevzpomněla.

„Měli bychom začít," podotkla Hermiona a v té chvíli se jí z břicha ozval táhlý kručivý zvuk. Malfoy se začal strašně smát, až se válel po zemi. Hermiona do něj zlehka kopla.

„To je ale blbeček," zakroutila hlavou a Daisy se začala smát taky. Hermiona si hlasitě povzdechla, přitáhla si stoličku k oknu a začala pracovat. Její břicho to nezapomnělo doprovodit mohutným zakručením.

Malfoy se zanedlouho chlámat přestal a přidal se k ní. Hermiona se musela smát, když viděla, jak nešikovně Malfoy šmudlá hadrem po okně.

„Merline, tys snad nikdy nemyl okna? To musíš takhle," chytla mu ruku a vedla ho. Pak si uvědomila, že ho drží za ruku a vylekaně ho pustila. Najednou byla velice zaneprázdněná umýváním své vlastní části okna. Její obličej nabyl zářivě červené barvy. Malfoy se uchechtl. Hermiona se užuž otáčela, že se mu omluví, když vtom se stolička pod ní zakymácela. Ozvalo se hlasité křup a stolička se rozsypala. Hermiona ani nestihla zaječet, než spadla. Vnímala tupou ránu do týla a pak už jenom tmu.

Hlava jí bolestí třeštila. Opatrně otevřela jedno oko. Všude bylo šero. Ležela na posteli. Chtěla se nadzvednout na lokti, aby se podívala, kde je, ale jakmile se jen nepatrně pohnula, hlava se jí zatočila a spadla zpátky do polštářů. Nejspíš bude na ošetřovně.

Bolest hlavy byla nesnesitelná. V spáncích jí tepala krev a měla pocit, že čelo má v jednom ohni.

Potichoučku zavolala do šera: „Haló? Je tady někdo?"

Neozvala se žádná odpověď.

„Madam Pomfreyová?" odvážila se Hermiona pípnout trochu hlasitěji, „Asi potřebuju nějaký lektvar!" Úporná bolest se už skoro nedala vydržet.

Vedle ní sebou někdo trhl. Až doteď si nevšimla, že by u ní někdo byl, ale nyní zřetelně viděla, že u postele je přistavěná židle a někdo na ní seděl. Než ho Hermiona probudila, nejspíš spal.