Vrazila jsem do něj - Dramione

Kapitola 4 - Čajíček studený jako led

Hermiona se té noci dobře vyspala. Ačkoli ji tížil školní trest, který jí zkazí sobotu, cítila se dobře. Uvolněně. Ráno se probudila brzy, a tak ještě chvíli zůstala v posteli a přemýšlela o svých kamarádech. Teď už chápala, proč si jí Ron vůbec nevšímá. Hermiona Rona dobře znala, a tak mu odpustila. Věděla, že Ron není schopen dávat pozor na dvě věci zaráz, a to Levanduli i své kamarády. Naproti tomu, Harry to docela zvládl. Jenže, když o tom tak chvíli přemýšlela, došla k závěru, že to mezi ním a Cho loni asi nebylo tak vážné. Vždyť spolu chodili sotva pár týdnů. To ne, u Rona to bylo něco jiného. Kdyby tenkrát byl Harry také tolik zaláskovaný, asi by se taky choval jinak.

No jo, kluci. To ona byla do Viktora zakoukaná až po uši, ale přesto si nemyslela, že by Harryho nebo Rona zanedbávala. Kde je asi teď Viktorovi konec? Hermiona už o něm dlouho neslyšela. Docela ji to mrzelo. To, co spolu před dvěma lety prožili, bylo něco nádherného. Ještě loni si psali několikrát do měsíce, ale teď, teď mu poslední dopis poslala na začátku září, ale ještě jí neodpověděl. Hermiona si povzdechla. Její myšlenky se zatoulaly k Harrymu.

Zdál se být posedlý svou novou učebnicí. Hermioně se z hloubi srdce protivilo, že Harry při lektvarech podvádí, protože používá jiné recepty, které ani nebyly jeho. (Ne, to prostě nebylo tím, že by byl Harry lepší než ona! Ani v těch nejhlubších myšlenkách by nedopustila, aby jen pomyslela na to, že na Harryho žárlí.) A když nemá co dělat, místo psaní úkolů nebo učení jen a jen čte v té zpropadené učebnici. Anebo špehuje Malofye na Pobertově plánku.

No tak ho poslal zpět do Londýna, no a co! Byl to Harryho hloupý nápad, špehovat ho. Vůbec si s ním neměl začínat. Mohl to tušit, vždyť s Malfoyem byli největší nepřátelé prakticky už od úplně prvního dne v Bravadicích.

A pak Hermioně došlo, že zase přemýšlí o Malfoyovi. Už zase! Grangerová, ty bys se sebou vážně měla něco udělat, nadávala si v duchu.

No jo, jenže proč? Co je tak špatného na myšlenkách o Malfoyovi? uvědomila si najednou Hermiona. To, že je největším nepřítelem jejího kamaráda, přece ještě neznamená, že musí být úhlavním nepřítelem i jejím.

Natáhla se po nočním stolku, kde ležel jeho kapesník. Přičichla k němu. Ještě stále z něj trochu čpěl Hermionin parfém. Včera by mu ho u Snapea byla bývala dala. A taky by si s ním byla bývala popovídala, nebýt toho slizouna, který si ho zavolal k sobě. Co mu Snape asi tak chtěl?

Zpřetrhala nit svých myšlenek a vstala z postele. Pomalu se oblékla a vydala se na snídani. Bylo přece jen ještě docela brzy, a tak ve Velké síni bylo jen pár studentů. Aspoň mi to nesežerou, zasmála se Hermiona. Pár lidí se po ní pootočilo. U Merlina, vážně se smála nahlas? Musela vypadat jako cvok.

Usedla ke stolu, nalila si čaj a zakousla se do chleba. Pohled jí přitom sklouzl na zmijozelský stůl. Sedělo tam dohromady možná pět studentů, Zmijozelští nikdy nebyli známí pro dochvilnost. Ale seděl tam on. Malfoy. To byla výborná příležitost, jak si s ním promluvit! V síni skoro nikdo nebyl. A navíc ještě v ruce muchlá záminku k rozhovoru, nahmátla v kapse hábitu hedvábný kapesník. Ale nebude to trapné? Co když se zakoktá, jen co promluví? Už jen při té představě trapasu maličko zčervenala. Ale ne, přece není jen nějaká hloupá puberťačka, která má mindráky, jen co se má k nějakému klukovi jen přiblížit. Takových bylo v Bradavicích dost.

Ačkoli byla Hermiona rozumná, pořád to byla jen obyčejná dívka. A tak doopravdy byla nervózní z toho, že by měla mluvit s někým, jako je Draco Malfoy. Mohla si říkat, co chtěla, ale bylo to tak. Že svou příležitost prováhala, jí došlo, když se vedle ní ozvalo zasněné: „Ahoj."