Poslední Čarodějka

Kapitola 1

Stavím velký stan a přemýšlím, kam zítra půjdu a co budu jíst. Takhle se potuluji od té doby, co mi zabili démoni rodiče. Byla jsem tehdy ještě malá holka a rodiče mě učili kouzlům, bylinkářství, zacházení se zbraněmi a já byla šťastná malá holčička. Zůstala mi jenom moje dračice Hope. Je to moje kouzelnické zvíře. Moje máma byla mocná čarodějka, jejím zvířetem byla lvice. Když se pak mým zvířetem stala Hope, všichni na mě přestali pohlížet jako na malou holku, a začali jako na opravdovou čarodějku. Jsem mocná čarodějka, stejně, jako moje matka, ale k čemu mi to je, když moc mi je nikdy nevrátí.

Ten den, kdy nás napadli démoni, mě rodiče objali, dali mi velkou pusu na čelo a šli do boje...ukápne mi slza. Tenkrát jsem se ve sklepě tulila k Hope, plakala jsem a moc jsem se bála. Když jsem si byla jistá ,že je po boji a vylezla jsem ven, nikde jsem nenašla živou duši, tak jsem si vzala důležité věci, zmenšila je kouzlem, naházela do velké tašky včetně jídla a vody a uletěla jsem s Hope pryč z toho místa ve strachu, že se vrátí....

Už jsem se tam nikdy nevrátila. Teď nemám domov, spím ve stanu, někdy se zastavím v nějaké elfské vesnici a přežívám, díky kouzlům a věcem, které mě naučili rodiče, jako například poznat, která rostlina se dá sníst a která je jedovatá či která je léčivá.

Vytáhnou z tašky zmenšeninu kotlíku, zvětším jí do původní velikosti a kotlík postavím nad oheň. Do vody v kotlíku dám zeleninu a nějaké maso a začnu vařit polévku. Hope se vrátila z lovu a uvelebila se uvnitř stanu. Ještě, že je dost veliký.

Polévka už začíná vonět a Hope mlsně větří. Teď již uvařenou polévku balíku Hope do misky a sama si vezmu taky. S trochou koření je polévka docela dobrá, no účel splnila určitě. Když dojíme a uklidím, uhasím oheň, lehnu si do stanu za Hope a unaveně usínám.