Second Chance - (Pokračování Drunk)

-11-

Už jen dva díly do konce. o.o
-----------------------------------------

Kudrnatý muž sedí na ne moc pohodlné židli a poslouchá výklad jednoho z jeho profesorů. Snažil se ho poslouchat a pečlivě si zapisovat poznámky, ale hlavou mu běhalo tisíce myšlenek, které vůbec nesouvisely s tématem, o kterém mluvil jeho profesor. Neschopen se soustředit si povzdychl a v duchu se propleskl se slovy, že se musí soustředit. Upřeně se díval na postaršího muže s lehce našedlými vlasy. Koukal se na obrázky, které promítal.

Podíval se vedle sebe, kde obvykle sedává Niall. Nestalo se mu nic vážného, za což jsou všichni rádi. Ale pro jistotu si ho nechali v nemocnici na pozorování. Do dvou dnů by měl být zpět. Znovu si povzdychl a promnul si kořen nosu. Pořád si nemůže zvyknout na ten časový posun, takže má problémy se spánkem. Ohlížel se po ostatních studentech, kteří si zapisovali poznámky do svých notebooků.

Profesor ukončil hodiny a studenti mohli odejít. Jako vždycky si toho Harry moc nezapsal a chtěl si za to nafackovat. Neměl by na školu kašlat, zvlášť teď, když se blíží zkouškové období. Pobral si svoje věci a odcházel z učebny. Doběhl jeho spolubydlícího Rona.

„Rone," chytl ho lehce za rameno, aby zastavil. „mohl bych si od tebe půjčit dnešní poznámky?" Ron jen zakroutil hlavou se slovy: „Zase?" lehce se ušklíbl a podal mu svůj blok. Harry mu poděkoval a šel na svůj, teda jejich pokoj. Pro teď nepotřebné věci si položil na stůl a svalil se na postel, pročítaje Ronovy poznámky. Půjčuje si je od něj, protože má čitelné a úhledné písmo.

Po několika minutách vytáhl tlustou učebnici a začal se šprtat a opakovat si již probrané látky. Slunečné paprsky osvítily jeho tvář pokaždé, kdy se zpoza mraků objevilo slunce. Vlasy mu padaly do očí a on si je sepnul hnědou gumičkou do drdolu. Ticho v pokoji ho začalo ubíjet, a proto si dal sluchátka do uší a rozezněla se melodie jeho oblíbené písničky. Nevnímaje nic jiného se začetl do učebnice.

„Ahoj, Harry!" ozval se hlasitý ženský hlas doprovázený smíchem. Harry sebou trhl a vyndal si sluchátko z uší. „Polekala jsem tě?" ušklíbla se Bianca a posadila se do tureckého sedu.

„Docela jo." Hlesl upřímně a odložil knihu.

„Nezajdeme někam? Na jídlo nebo nákupy?"

„Promiň, ale nemůžu. Musím se učit."

„Harry..." Protáhla samohlásku na konci a protočila oči. „Posledních několik dnů neděláš nic jiného. Zasloužíš si od toho učení pauzu." Harry jen přikývl a pohrával si s prsteny na jeho rukou. „Nebo je tak, že se mnou jít nechceš?"

„Ale jo. To víš, že chci. Jenom..." sklopil pohled a lehce svraštil obočí.

„Stalo se něco?" starostlivě vzala jeho ruce do svých a koukala mu do očí. Harry se jejímu pohledu snažil vyhýbat. Jenom zakroutil hlavou na náznak nesouhlasu. „To kvůli Niallovi?" vyptávala se dál a čekala, až jí její kamarád upřímně odpoví. Jen znovu zakroutil hlavou. „Nebo je to..." nervózně zamrkala a skousla si ret. „Je to kvůli tomu klukovi, co byl na letišti?"

Harry se na ní překvapeně podíval s mírně pootevřenou pusou, ale pak jí zase rychle zavřel. „Ne, proč by mělo?"

„Já jen, že jste se skoro políbili a Niall mi říkal, že jsi v minulosti měl něco s..."

„On ti to řekl?!" přerušil ji Harryho hlasitý a hluboký hlas. Bianca sebou mírně cukla, protože nečekala, že na ni bude křičet. „Promiň, j-já jsem na tebe nechtěl křičet."

„V-V pořádku Harry." Strčila si pramen špinavě blond vlasů za ucho. „Je to kvůli němu, že jo?"

„Samozřejmě, že ne. Jsem jen unavený." Zkřížil si ruce na prsou a díval se z okna. „S ním to nemá vůbec co dělat." Broukl tiše.

„Tvé oči říkají něco jiného." Harry se na ní zmateně podíval a svraštil obočí. „Sice říkáš, že ne, ale doopravdy je to pravý opak. Vidím ti to na očích Harry. Nevím přesně, co se mezi vámi dvěma stalo, ale ten...jak že se to jmenuje?" Zamyslela se a poškrábala se na hlavě. „Ehh...Louis? Jo Louis!" zachichotala se, avšak zase hned zvážněla. „Ten Louis vypadal, že o tebe stojí Harry."

Harry jejím slovům nechtěl věřit, ale proč by jinak za ním letěl na to letiště? Zakroutil hlavou a promnul si oči. Tato slova sice nechtěl vyslovit, ale nějaká jeho část to chtěla. „C-Co...mám podle tebe jako dělat?" Pokrčil lhostejně rameny.

„Ozvat se mu."