„Miluju tě Harry. Chci, aby sis to pamatoval a vždy si na to vzpomněl. Nikdy tě nepřestanu milovat. A to myslím smrtelně vážně." Můj úsměv se ještě rozšířil.
„Taky tě miluju." Šeptl jsem a políbil ho.
---
*HARRYHO POHLED*: Kecy, kecy, kecy. Jak jsem mohl být tak naivní? Vážně jsem si myslel, že spolu budeme navždy? Oops. Chyba Harolde. Na tebe se všichni vysrali, takže strávíš zbytek života sám s třiceti kočkami. Vážně si mluvím sám pro sebe? I když jen v duchu? Už mi hráblo.
„Harry!" okřikl mě můj milovaný spolubydlící, který mi vůbec neleze na nervy.
„Co je?" otočil jsem se na něj.
„Mohl by sis dát sluchátka?" upravil si retro brýle na nose.
„A...proč bych měl?" nadzvedl jsem jedno obočí a prohrábl si vlasy.
„No ehm..." zakřenil se. „Budu mít společnost." Pronesl pyšně.
„Tak to ti gratuluju. A nezapomeň na kondom, ať potom nemusíš vydělávat na plínky někde na benzínce nebo v fast foodu." Vyjukaně se na mě podíval. „Uklidni se jo?" Vstal jsem a poplácal jsem ho po rameni. Po tomto gestu se rozrazily dveře a v nich stála rudovláska s černými linkami na očích a s dlouhými řasy. Vypadala jako panenka. Drobná a její pleť byla bezchybná. Tuhle holku, že by sbalil Ron Gore?
„Ty připraven?" takže cizinka. Rozepnula si kabát, pod kterým měla krajkované spodní prádlo a podvazky.
„No, tak jak to tak vidím," překvapeně jsem se na Rona podíval. „nechám vás tu radši o samotě." Sebral jsem ze stolu mobil a dal si ho do kapsy.
„Nechtít se ty přidat?" ukázala na mě a zamrkala dlouhými řasy.
„Ehh...ne děkuji." Vzal jsem z mé postele bundu a vyšel z pokoje. Chvíli jsem přemýšlel, kam se vydám, ale nakonec jsem zvolil jednoduché řešení. Pokoj č. 428. Zaklepal jsem na dveře, a když mi nikdo neotvíral, tak jsem vešel dovnitř. Naskytl se mi pohled na Nialla, který se právě uspokojoval.
„Ježiši Nialle!" otočil jsem se a zakryl si oči.
„Nemáš sem chodit." Protočil oči. „Stejně už jsem hotovej." Podíval jsem se na něj a zrovna si utíral ruce kapesníkem. Odhodil ho do koše a podíval se na mě. „Co potřebuješ?"
Povzdychl jsem si a posadil se na židli u pracovního stolu. „Ron si přivedl na pokoj nějakou holku, která umí sotva anglicky a chtěla mě zatáhnout s nima do trojky."
„Tatiana." Přikývl Niall.
„Ty ji znáš?
„Je z Ruska." Přikývl jsem. „Vejška je super. Tady si vrzne každej. Teda...kromě tebe." Utahoval si za mě.
„Drž hubu. Nechceš někam zajít?"
„Za dvě hodiny mám hodinu."
„To stačí. Pojď prosím." Udělal jsem na něj psí oči.
„Fajn, jen počkej, něco na sebe hodim." Prohlížel jsem si věci, co má na stole.
„To jako vážně Nialle? Tráva?"
„Není moje." Přetáhl si tričko přes hlavu.
„Okay." Nechal jsem to být a šli jsme pryč.
Venku před školou seděli lidi na dekách, na lavičkách. Někteří jezdili na kole, jiní se procházeli. Úplně jak z filmu. Krásný slunečný den. Dnešní den už nemůže nic pokazit. Snad.
„Zajdeme do Luny?" Luna byla místní kavárna, ve které pracovala moje kamarádka. Což znamená...slevy na jídlo nebo kávu! Vešli jsme do podniku a do nosu nás uhodila příjemná vůně. Usedli jsme k volnému stolu a rozhlédli se tu. Po několika minutách k nám přišla ona.
Bianca. Byla to první osoba, kterou jsem tady potkal a jsem za to neskutečně rád, protože je to skvělá holka. Možná trochu praštěná, ale aspoň s ní není nuda. Špinavé blond vlasy měla momentálně učesané do úhledného drdolu, nejvýraznější na jejím obličeji bylo husté hnědé obočí a hnědo-zelené oči. Její oděv byl pro každého téměř obyčejný. Šedé tričko s krátkým rukávem, bílé kraťasy a černá zástěra, kterou měla uvázanou kolem pasu.
„Ahoj kluci," Pozdravila nás usměvavě. „co si dáte?" Niall si objednal kávu bez kofeinu a já horkou čokoládu. Sice je venku vedro, ale nemůžu si odepřít jeden z mých oblíbených nápojů. Bianca přikývla a odešla.
Niall mi právě vášnivě vyprávěl o hororu, který nedávno viděl a já se ho snažil poslouchat, ale řeči o tom jak nějakej psychopat napichoval hlavy na kůl. Ehm...ne díky. Zaposlouchal jsem se do konverzace lidí za námi.
„No a k tý kabelce jsem si ještě koupila kašmírovej svetr a..." Zase nic pro mě.
Uhh...Asi po pěti minutách jsem zjistil, že Niall mlčí a probodává mě naštvaným pohled. Kdyby pohled zabíjel, tak už jsem dávno mrtvej.
-
Ahoj, pokračování Drunk je tady! Moc mě potěšily Vaše komentáře u posledního dílu a to mě motivovalo ihned napsat pokračování. Doufám, že tu budou stejné ohlasy jako u Drunk.
Zatím je to celkem o ničem, ale je to teprve začátek.
ČTEŠ
Second Chance - (Pokračování Drunk)
Fanfic- Pokračování povídky Drunk. - Ztráta Louise Harryho moc trápila, ale přenesl se přes to (aspoň si to on myslí) a odejde na vysokou školu. Tam konečně našel pravé přátele, ale v lásce mu moc štěstí nepřálo. Setká se ještě někdy s Louisem? Zapomněl...
