Second Chance - (Pokračování Drunk)

-4-

*HARRYHO POHLED*: Je to on nebo ne? Chvíli jsem ho pozoroval, ale přes tančící lidi a reflektory nebylo nic vidět. Usmál jsem se na Chrise a podíval se zpátky na místo, kde ještě před chvilkou stál on.

„Počkej chvilku." Křikl jsem na Christiana a vyběhl z podniku. Rozhlédl jsem se a uviděl, jak drobný brunet odchází pryč. „Hej!" doběhl jsem k němu a on se otočil. Do mého zorného pole se dostaly jeho blankytově modré oči. Měl kruhy pod očima a na tvářích mírné strniště. Je to na sto procent on. Překvapeně jsem na něj koukal.

„Známe se?" prohodil trošku otráveně a já se zamračil. Takže on si mě už ani nepamatuje? Pff... Jen jsem zakroutil hlavou a odcházel. „Počkej," otáčím se na podpatku a můj pohled opět končí na něm. „přece si mě neoslovil jen tak ne?" Založil si ruce na prsou a pohodil hlavou. Je menší než si ho pamatuju. Nebo já jsem vyšší. Zestárl, ale naopak i zmužněl. Ale jeho krása nemění nic na tom, že mě opustil bez jediného slova a odhodil jako hadrovou panenku.

„S někým jsem si vás spletl." Naschvál jsem mu vykal a on jen zabručel a chtěl odejít, ale ztuhnul. Pomalu se na mě otočil s překvapeným pohledem. A hele, kdo si vzpomněl na osobu, o které říkal, že ji bude navždy milovat.

„H-Harry?" vykoktal překvapeně a já mu jen věnoval chladný pohled. Všechen vztek a smutek, který jsem po dlouhou dobu v sobě dusil, se nahromadil a já měl chuť do něčeho praštit nejlépe do něho. „Panebože Harry, rád tě vidím." Rozzářil se jako sluníčko a přistoupil ke mně. Uhnul jsem pohledem a koukal do prázdna. Po chvilce koukání do blba jsem se na něj zpět otočil. Pořád se usmíval. Jak se může usmívat?!

„Odešel jsi." Zamumlal jsem tiše. V jeho tvář se zkřivila do provinilé grimasy, ale jak jsem mohl tušit, že to na mě zase jenom nehraje? „Opustil jsi mě bez jedinýho slova."

„Harry, já-"

„Harry?" ozvaly se ve stejnou chvíli dva naprosto rozdílné hlasy. Otáčel jsem se na osobu za mnou. Byl to Christian. Právě v čas. „Vím, že si řekl, že mám čekat, ale nepřicházel si."

„Jasně, promiň." Louis Chrise propaloval naštvaným pohledem. Pousmál jsem se. Že by najednou litoval toho, co ztratil? Sám pro sebe jsem se ušklíbl a odcházel za Christianem. Nechal jsem se obejmout kolem pasu a šli jsme zpátky dovnitř. Nechal jsem Louise venku a dál už na něj nemyslel, teda aspoň jsem se o to pokoušel.

-

Nepamatuji si, co přesně se včera stalo, ale jediné co si pamatuji je, že jsem se vrátil do klubu, pak napsal Niallovi esemesku, že se nevrátím na hotel a...teď ležím na něčím gauči. Posadil jsem se a chytl se za bolavou hlavu. Zdravím kocovino, dlouho jsme se neviděli. Oddechl jsem si a hlavu si složil do dlaní.

„Dobré ráno." Pozdravil mě hrubý hlas se španělským přízvukem a já ihned poznal, o koho se jedná.

„Dobré." Mnul jsem si spánky.

„Bolí tě hlava co? Na stole máš vodu a prášek." Zapil jsem prášek a nervózně se podíval na Chrise.

„Ehm...my jsme?" optal jsem se s rudými tvářemi.

„Usnul jsi předtím, než k něčemu došlo, takže neměj strach."

-

Christian mě dovezl zpátky na hotel, vyměnili jsme si telefonní čísla a já se vrátil zpátky na náš pokoj. Niall a Bianca ještě spali. Sám pro sebe jsem se usmál a šel se osprchovat.