Second Chance - (Pokračování Drunk)

-7-

*HARRYHO POHLED*: V hlavě jsem si pořád přehrával scénku, která se včera odehrála. Proč jsem si od něj bral číslo? Stejně ho nevyužiju. Možná mi ho bylo líto. Nebo ne? Dost. Měl bych nad tím přestat přemýšlet. Z nočního stolku jsem vzal mobil a zapnul ho. V tuhle chvíli jsem myslel, že oslepnu. Zabručel jsem a mnul si oči. Když už jas z displeje byl snesitelnější, odemkl jsem ho. Podíval jsem se kolik je hodin, je něco kolem páté hodiny ranní, tak jsem mobil zase položil na stůl, přetočil se na bok a zavrtal se do vyhřáté peřiny.

Asi půl hodiny jsem se převaloval a před očima viděl pořád jeho obličej. Proč nad ním pořád přemýšlím? Záleží mi pořád na něm? Ne, ne, ne. To je blbost. Takhle vůbec nesmím přemýšlet. Mé city k němu už zmizely. Asi...Ne určitě! Zaregistroval jsem, že se v místnosti něco hnulo. Otočil jsem se na Nialla, který ležel vedle mě a bolestně skuhral.

„Ni? Jsi v pohodě?" Posadil jsem se na posteli a pohladil ho po rameni.

„Jo." Bolestně sykl a křečovitě si držel břicho. „N-Ne." Bolestně se svíjel na posteli. Docela mě to vyděsilo, ale snažil jsem se zachovat chladnou hlavu. Slezl jsem z postele, obešel ji a vzal Nialla do náručí. Tiše a pomalu jsem ho donesl do koupelny a položil ho k záchodu. Blonďáček se jí okamžitě chytl a obsah jeho žaludku skončil v ní. Hladil jsem ho po zádech a opakoval mu, že to bude dobré.

„Lepší?" Odpověděl mi lehkým přikývnutím a opřel se o stěnu. „Donesu si ručník." Z poličky jsem vzal světle modrý ručník, namočil ho a donesl ho Niallovi. Po té jsem mu pomohl vstát a došel s ním k umyvadlu.

„Nechal bys mě tu o samotě prosím?"

„Budeš v pohodě?" radši jsem chtěl ještě ujistit. Nevypadal zrovna dvakrát v pohodě. Obličej měl nazelenalý a ruka, kterou si pořád břicho mi na dojmu, že je v pořádku moc nedodávala.

„Jasně. Asi jsem jen něco špatného snědl."

„Dobrá." Pousmál jsem se. „Kdyby něco, tak jsem hned vedle." Odešel jsem z místnosti a dopřál mu soukromí, o které prosil. Ulehl jsem zase zpátky do postele a zakryl se po krk peřinou.

-

Odpoledne jsem se šel na chvilku provětrat. Niall s Biancou zůstali v hotelu, protože jim není dobře. Doufám, že jen něco špatného snědli. V kapse mi zavibroval mobil.

-Chris-
Nechtěl by ses stavit? Rád bych tě viděl.

Pousmál jsem se a odepsal mu jednoduché 'OK' a mířil k jeho bytu. Aspoň se na chvilku rozptýlím. Po dvaceti minutách jsem stál před Christianovým bytem, zazvonil jsem. Možná bylo nezodpovědné nechávat tam Nialla a Biancu samotné, ale ujišťovali mě, že budou v pořádku. A kdyby se něco stalo, tak mají mobil.

Po chvilce Christian otevřel dveře a usmál se na mě. „Ahoj, pojď dál." Úsměv jsem mu oplatil a s přikývnutím vešel dovnitř. Sice jsem tu už jednou byl, ale moc si to nepamatuju a tak jsem si to tu pečlivě prohlížel. Bylo to hezky zařízené a vypadalo to tu útulně. „Dáš si kafe, čaj nebo vodu?"

„Děkuju, dám si vodu." Usadil jsem se v obýváku na gauči a stále si to tu prohlížel. Po chvilce přišel Christian se skleničkou vody v ruce. Maličko jsem si upil a položil ji na konferenční stolek. Povídali jsme si docela dlouho, ale Christian tuhle 'kecací' chvilku přerušil tím, že přitiskl své rty na ty mé. Překvapeně jsem zamrkal a pozoroval jsem ho.

Jen se uchechtl nad mou reakcí a znovu se mi přisál na rty. Po chvilce jsem začal spolupracovat a polibky mu oplácel. Své ruce přemístil na mé boky a přitiskl si mě k sobě blíže. Povalil mě na gauč a svým rozkrokem se otíral o ten můj. Tiše jsem vydechl a obmotal mu ruce kolem krku. Takto to probíhalo několik minut, dokud se neotevřely dveře do obýváku a neozval se dámský hlas.

„Christiane?!"