Niall Horan- Dokončeno!

37.Díl

Moc se vám omlouvám :) 

____________________________________

*NIALLŮV POHLED*

o pár dní později 

,,Já nevím. Prostě počkej u školy a já tě vyzvednu'' řekl jsem do telefonu

,,Ne nikam nepůjdeš s Elis. Nejdřív musíš k tomu doktorovi!'' 

,,Nemůžeš to jen tak hodit za hlavu!''

,,Prostě tam čekej a jestli ne tak si mě nepřej!'' típl jsem mu to. Už mě to štve. Chápu že je zamilovanej, ale to je pořád Elis sem Elis tam. Nasadil jsem si bundu a vyjel jsem ke škole. Měl štěstí, protože tam čekal. Otevřel dveře a nastoupil.

,,Pak mě odvezeš k Elis'' řekl jen tak

,,Taky by si mohl být někdy doma''

,,Někdy, né dnes'' odsekl. Jen jsem se zhluboka nadechl a pevně stiskl volant. Už mě jeho chování vytáčí. Někdy mám chuť mu takovou vrazit až by si sedl na zadek. 

Zastavil jsem na parkovišti u doktora. Vystoupili jsme z auta a šli dovnitř. Sedli jsme si do čekárny. Alex si hned vytáhl mobil a psal si s někým. Taky na tom telefonu je pořád. Brzo budou Vánoce (btw. moc se omlouvám jestli tu už byli Vánoce, ale já si to nepamatuju :D). Ještě pořád nevím co mu koupit, ale za tohle chování by si nezasloužil nic. Musím se poradit s Mishell.

,,Horan!'' křikla sestra. My jsme vstali a šli jsme dovnitř. Já seděl u sestry a Alex šel zatím k doktorovi. Byl jsem trochu nervózní. Sice nevím proč, ale nikdy nevíte co se může stát.

,,Pane Horane máte jít dovnitř'' řekla mi sestra. Postavil jsem se a polil mě studený pot. Nezdálo se mi to že mě volali dovnitř. Otevřel jsem dveře a viděl jsem sedět Alexe se skloněnou hlavou.

,,Dobrý den'' řekl jsem a podal jsem si ruku s doktorem.

,,Dobrý den, posaďte se'' sedl jsem si vedle Alexe a byl jsem zmatenej. 

,,Nesu vám špatné zprávy'' začal

,,Minule jsme dělali ty testy a našli jsme něco'' 

,,A co?'' zeptal jsem se vystrašeně

,,Našli jsme menší nádor u mozku. Dá se to vyřešit operací. Proto je pořád tak agresivní a nevrlí'' já ztratil řek. Neměl jsem co říct. 

,,Příští měsíc by šel na operaci pokud s tím souhlasíte'' jen jsem kývl. Prostě jsem neměl slov.

,,Take tady mi to podepište'' podal mi papír a tužku. Podepsal jsem to.

,,Nashledanou'' řekl jsem.

Alex šel až k autu se skloněnou hlavou. Byl mi ho tak líto. Sedli jsme do auta a vyjeli.

,,Chceš vysadit u Elis?'' zeptal jsem se

,,Ne. Chci domů'' řekl a já teda jel domů. 

Zaparkovali jsme. Alex si vzal tašku a šel domů. 

,,Ahoj'' řekla mu Mishell, ale on šel do pokoje.

,,Co se stalo?'' zeptala se mě vystrašeně.

,,Byli jsme u doktora na výsledky''

,,A co?'' pořád se koukala vystrašeně. 

,,Má nádor u mozku, který ovlivňuje jeho agresivitu. Dá se to operovat. Příští měsíc jde na operaci. Už jsem to podepsal'' řekl jsem jí. Jí už po tváři tekli slzy. Přišel jsem k ní a objal jí.

,,Musím za ním'' řekla a šla nahoru.

*ALLEXŮV POHLED*

Ta zpráva mě dostala. Byl jsem naštvanej, ale i smutnej. Je to děsný že mám nádor. Elis jsem napsal že mi není dobře. Řeknu jí to jindy a ne přes zprávy. Seděl jsem na posteli a měl hlavu v dlaních Děsně mě to sralo. Někdo zaťukal. Setřel jsem si slzy a řekl dále.  Dovnitř vešla máma a vedla si vedle mě.

,,Je mi to moc líto'' řekla a pohladila mě po zádech. Znovu se mi spustili slzy. 

,,Když já se děsně bojím tý operace'' přiznal jsem se. Ani nevíte jakej jsem měl strach. Co když se něc pokazí? Co když pak budu mentálně postiženej?

_______________

Je to moooooooooooooc krátký, ale už jsem musela něco vydat :D moc se vám omlouvám za 2 měsíční zpoždění :D