Arrogant Bastard (CZ)

8.

Toho rána nastala jedna velká změna. Když se totiž Eve ráno probudila, její muž ležel pořád vedle ní. Ležel tam, tiše oddechoval, spal. Dívka se pomalu a hlavně potichu posadila a po chvilce váhání ho pohladila po tváři. Andrew se jen zavrtěl a otočil na druhý bok. Evangelline se pousmála při pomyšlení, jak roztomile u toho ten arogantní zmetek vypadá. Potom mu ještě chtěla prohrábnout vlasy, to už si však líbit nenechal.

"Baví tě to?"

Zavrčel a posadil se. Jeho žena se jen ušklíbla.

"Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám, ne?"

"Zase jsi drzá?"

"Včera jsem vám zachránila život, takže ano, jsem trošičku drzá."

S těmi slovy položila nohy na zem a nazula si pantofle. On jen spadl zpět na postel a pozoroval ji, jak přechází k oknu a nakukuje ven přes závěs. Pak se otočila a pokrčila rameny.

"Zase prší."

"Tady prší pořád, má drahá."

Poslední dvě slova řekl s takovým despektem, že se je Eve ani nepokoušela brát vážně.

_______

"Vezměte mě s sebou. Prosím."

Žádala snad už po dvanácté Eve a přitom se mile usmívala na svého manžela. Ten rázně zakroutil hlavou.

"Ne a přestaň už."

"Ale, no tak. Vždyť já v Edinburgu nikdy nebyla."

"A co s tím mám společného já a moje obchodní cesta?"

Andrew uskládal poslední košile do kufru a zavřel ho. Dívka k němu přešla blíž a chytila ho za paži.

"Prosím."

"Ne a basta."

Chtěl ji odstrčit, ale ona se držela zuby nehty.

"Prosím, Andrew."

"Moje poslední slovo je ne."

Oznámil suše, popadl tašku a rázně odkráčel z místnosti. Evangelline svěsila ramena, posadila se na sedačku a chvíli zírala do zdi. Pak sáhla do jednoho z šuplíků a vytáhla svoje vyšívání. Ne, že by ji to nějak zvlášť bavilo, jen chtěla zabít čas. Netrvalo však dlouho, snad ani ne deset vteřin a dveře se otevřely znova. Stál v nich Andrew a trošičku se usmíval.

"Máš půl hodiny, pak vyjíždíme. Pokud to stihneš, můžeš jít se mnou."

Než stačila cokoli říct, zase zmizel a ona vyskočila na nohy. Půl hodina není hodně času, zvláště, když jste počestná mladá šlechtična, která jede do města se svým manželem. Všechny ty věci, co bude potřebovat...

"Stihla si to ještě s předstihem."

Prohlásil snad poprvé ve svém životě pochvalným tónem Lord z Dounrey a pomohl svojí ženě naložit tašku na kočár.

Potom nastoupili a bez jakýchkoli komentářů vyrazili směrem na jih. Tedy, abych byla upřímná, z jejich domu to moc jinam nešlo. Jestli někdy budete mít čas, najděte si Dounreay na mapě. Je to až na úplném severu Skotska, tam, kde nic jiného není.

"Přespíme v Inverness a zítra dojedeme do Edinburgu."

Pronesl monotóním hlasem Andrew a narovnal si nohy. Dívka naproti němu by ráda udělala to samé, ale výchova a šaty jí to nedovolovaly. Jen koukala ven z okna a pozorovala stereotypní krajinu.

"Vy jste tady vyrůstal?"

Optala se Eve a muž přikývl.

"Až do svých sedmi let. Pak jsem..."

"Pak jste šel na internátní školu."

Pozdě jí došlo, že se prořekla.

"Jak to víš?"

Zasyčel a ona se usmála a vymyslela geniální lež, protože on o ženách nic neví.

"Ženský instinkt."