Arrogant Bastard (CZ)

10.

14. říjen 1865

Já jsem tak pitomá! Husa hloupá. Kriste pane, co jsem to udělala?

____________

Eve stála jak přimražená a koukala na Craiga McTaneenta, který si jí už taky všiml a vydal se k ní.

"Má Lady?"

Uklonil se a políbil ji na hřbet ruky, té pravé, aby se vyhnul jejímu snubnímu prstenu.

"Pane."

Odpověděla mu a ustoupila od něj.

"Zase jste tu sama?"

"Tentokrát ne. Takže být vámi..."

"Půjdete se mnou?"

Zeptal se a nabídl jí rámě. Pramen hnědých vlasů mu spadl do očí a jí to najednou přišlo strašně roztomilé. A možná, že i to byl důvod, proč se nijak nebránila vyjít s ním do zahrad. Jak tak procházeli mezi lidmi, ohlížela se Evangelline, jestli někde neuvidí Andrewa. Skoro doufala, že je načapá už teď a ona si vymyslí nějakou důvěryhodnou omluvu.

Tak se ale nestalo.

Když vyšli ven, hudba už byla slyšet jen tlumeně. Zato jeho hlas slyšela úplně jasně.

"Netušil jsem, že vás ještě uvidím."

"Tak to nejste sám."

"Asi osud."

Ta slova ji dostala, ale nedala to na sobě znát.

"Řekněte mi něco o sobě."

Požádal ji a máchl rukou.

"Já?"

Zeptala se trochu hloupě ona a zadívala se mu do očí.

"Vy."

"Tak dobře."

Nadechla se a začala vyprávět. Všechna ta slova, která patřila Andrewovi, ale on je slyšet nechtěl.

__________

"Myslíte?"

Zasmála se Eve jednomu z mnoha vtipů jejího nového známého. Koukala mu do očí z takové vzdálenosti, že se jejich nosy skoro dotýkaly. Nikdo se na ni ještě nekoukal takovýmhle způsobem.

A pak to udělal.

Políbil ji.

Na tu chvíli, na tu krátkou chvíli se cítila šťastná, že o ni má někdo zájem. Potom ji popadl stud a ona se pokusila vymanit z jeho sevření, což se jí povedlo, ale ne tak, jak chtěla.

"Evangelline?"

Ozval se hlas, který znala moc dobře, ne však vyslovovat její jméno. Dívka nadskočila, otočila se a uviděla ho.

"Andrew?"

Zašeptala a zaostřila na jeho obličej. Udělala krok směrem k němu a zvedla ruku, jakoby se ho chtěla dotknout.

"Já ti to vysvětlím."

"Mlč."

Sykl a bylo vidět, jak mu na spánku tepe žíla.

"Andrew, prosím!"

"Říkám ti mlč! Ty!"

Křikl a ukázal na Craiga. Přitom si sundal rukavice a rozepl si sako.

"Já ti dám sahat na moji ženu."

"Andrew, nedělej to."

Žádala ho a chytila ho za paži. On se na ni otočil a poprvé v jeho očích bylo vidět víc než jen zlost.

Bylo tam zklamání.

A pak promluvil.

"Nech mě. Dnes večer někomu ublížím a nechci, abys to nebyla ty."

To ji odzbrojilo. Koukala se na něj a tak strašně se styděla.

"Promiň."

Zašeptala a pozorovala, jak se její manžel otáčí a zcela nečekaně zvedl zaťatou pěst. Jeho sok byl ale připravený, zablokoval jeho útok a ohnal se.

Eve odstoupila a pozorovala je. I přes věkový rozdíl měl Andrew už od samotného počátku převahu.

Po chvíli se Lord z Dounrey vítězoslavně postavil, zatímco se jeho sok válel na zemi a držel se za obličej.

"Můj nos!"

Kňučel, zatímco si Andrew zapínal sako.

"To tě naučí, chlapečku."

Pak přešel ke své ženě.

"Jdeme."

"Já se strašně..."

On ji chytil za zápěstí a zkroutil jí ruku.

"Budeš už ticho?!"

Přikývla.

"Alespoň, že trochu chápeš závažnost situace."

A pak ji odtáhl pryč.