Arrogant Bastard (CZ)

16.

24. prosince 1865

Změnila jsem se. Andrew říká, že jsem konečně dospěla a možná má i pravdu. Nepsala jsem si zápisky už dobré dva měsíce. Ale já nechci, aby můj manžel ten deník našel. Není připravený na to vědět, co jsem si o něm myslela, stejně tak, jako není připravený vědět, že pod srdcem nosím jeho dítě.

A je to venku. Nevím jak mu to mám říct, netuším. Bojím se, protože on se pořád nerozhodl.

Ale já ho miluji. Jasně, jako obloha za slunečného dne, záleží mi na něm. A zítra jsou Vánoce.

Což mi připomíná, že dnes přijede Griss a její snoubenec. Ano, trochu jsem to zapomněla sdělit, ale stalo se to. Ještě jsem ho neviděla, dokonce ani nevím, jak se jmenuje.

A tak mě napadá, že ještě nemám jméno, pro to dítě.

"Eve!"

Otevřel dveře místnosti Andrew a dívka vyskočila. Knížku schovala za záda a usmála se.

"Ano drahý?"

"Kdy má přijet moje sestra?"

"Nevím."

Trochu se jí zamotala hlava a tak se chytila stolu, aby neupadla. Její manžel se k ní vrhl a podržel ji kolem pasu. Deník bouchl o zem, ale nikdo si toho nevšiml.

"Jsi v pořádku?"

"Ano, jen se mi zamotala hlava."

"Budu ti věřit. Měla by ses napít."

A už ji vedl z místnosti ven. Nehledě na deník ležící na zemi.

Andrew si ho ale všiml a vrátil se pro něj. Tajně, ve chvíli, kdy už jeho žena seděla dole na pohovce, ho zvedl, se zaujetím si ho prohlédl a strčil do kapsy. Knížečka to nebyla velká, takže mu to nedělalo problém.

__________

"Jehněčí. Bude jehněčí. Drahý, už jsem ti to říkala. Ty by ses měl jít převléct, protože tu budou už za chvíli."

"Hmm..."

Zamručel a pousmál se.

"Tak dobře. A jsi si jistá, že ti to bude chutnat?"

"Proč by nemělo?"

Zeptala se udiveně a nepostřehla při všem tom zmatku co byl kolem ní, jak se Andrew potutelně usmívá.

"Jen tak. Mám si vzít ten černý smoking?"

"Hlavně si vyměň košili. Hej, kam to neseš?"

Křikla žena na jednu ze služebných, a tak ji muž nechal být.

Ale když už si vázal tkaničky u bot, vletěla Eve do místnosti a naoko se usmála.

"Nevím co na sebe."

"Tak si vezmi třeba ty modré šaty."

"Ale které?"

Ozvala se znovu a otevřela dveře svého šatníku. Andrew ji chytil za ramena.

"Neměla by ses tak přetahovat. Není to zdravé."

"Já vím."

Přikývla a sundala z věšáku ony šaty o kterých předtím mluvili a začala se do nich soukat.

"Já ti to zavážu."

Nabídl se a chytil tkaničky u korzetu.

"Není to nezdravé, to takhle stahovat?"

Začal on a žena se otočila.

"Nikdy předtím ses o to nezajímal, co se stalo?"

"Nic, jen..."

"Jen co?"

Odmlčel se.

"Mám tě rád. Záleží mi na tobě. Víš, jsi ta nejúžasnější bytost, kterou jsem kdy potkal a já..."

"Ano?"

"Přemýšlel jsem a dospěl jsem k názoru..."

"Ano?"

Usmála se ona a doslova mu visela na rtech. Muž se nadechl.

"Já tě..."

"Pane, pane, vaše sestra dorazila!"

Přerušila je služebná, která vtrhla do místnosti. Eve se zamračila.

"Nezapomeň to."

Mrkla a vydala se pryč.